aneb Horní Police, Františkov a Blansko
Nemůžeme se s Jančou dočkat jara... doma nás to nebaví, polehávání u televize s rádoby zábavným programem, přecpávání se, lenošení a nebo naopak dřina s činkami není pro nás to pravé ořechové. Zima je letos nějaká delší, než jsme si za poslední roky zvykli.
Když si vzpomenu, jak před rokem bylo už motorkářsky &quo/...... :) a jak o tři týdny pozd/... :(...
Zkrátka a dobře, v sobotu 28. 2. odpoledne na počasí dvakrát nehledě, jsme vyrazili do nedaleké Horní Police. Zde je kostel Navštívení Panny Marie, který je zmiňován poprvé již v roce 1291. Stavba je to zajímavá, bohužel hezčí z dálky než z blízka. Pokud zde nebude chtít někdo proinvestovat v brzké budoucnosti nemalý obnos, bude brzy zřícenina i z tohoto místa. Prošli jsme si venkovní prostory kostela ("kolonádu"), obhlédli jednotlivé malby a obrazy (kterých si z doby cca před patnácti lety, kdy jsem zde byl s rodiči, matně pamatuji poněkud více), porozhlédli jsme se z vršku do vesničky a skrz bránu (věž), která mi přijde nejhezčí z celého objektu, jsme sešli zpět do vsi.
V Horní Polici jsme obhlédli lidovou architekturu (domky) z 17. st. a z návsi pokračovali v procházce na most z roku 1843. Kolem místního zámku (bez expozice) jsme se vrátili zpět na náves, kde jsme marně sháněli tur/...(TZ), byť dvě ze dvou místních hospod ji mají mít. Všimáme si ještě morového sloupu u mostu a i proto, že začíná pršet, sedáme do auta a frčíme domů.
V neděli je situace podobná jak s "domácí zábavou", tak s počasím a přesto nebo právě proto vyrážíme do Františkova na/.... Zde se nad vsí tyčí zřícenina hradu O/..., na které jsem nikdy nebyl a tak to s Jančou hodláme napravit.
Historie hradu sahá až do poloviny 13. století a že to bylo sídlo velkolepé je z hradeb a zbytků věží doposud zřejmé i bez fotografie předpokládaného původního vzhledu umístěné "v podhradí".
Výstup ke zřícenině je nenáročný, po odbočení z hlavní silnice mezi domky zaparujete u řeky Ploučnice nedaleko místní fabriky. Nedaleko od mostku se souběžné s plotem kolem někdejšího průmyslového "kolosu" line nenápadná cestička do lesa a po pár minátách vás dovede na znaečené rozcestí. I bez značek je ale zřejmé, kam se vydat.
Nemůžu se ubránit přirovnání Ostrého k mnohem známějšímu Bezdězu, snad jen zmenšenému a v podstatně dezolátnějším stavu. Zároveň ale také podstatně přístupnějšímu, avšak stejně romantickému místu jakým Bezděz rozhodně je.
Snad žádná zřícenina na mne neudělala nikdy takový dojem jako právě Ostrý. Průvodce se zde sice nedočkáte, ani TZ (turistickou z/... toto místo (zatím?) nemá, avšak možnost prolézt většinu hradeb, vylézt na jejich "vrcholy" a kochat se výhledem do "podhradí", zalézt si do věže, v které se mohlo odehrávat ledasco je unikátní a dokrášluje kouzlo tohoto místa, kterým procházely dějiny. Při pohledu na ohniště mezi hradbami mne napadá úžasná myšlenka - oslavit zde čarodějnice...
Výhlídku, ke které se můžete vydat po návratu na rozcestí nedoporučuji. Nic zajímavějšího než pohled na protěšjí louku a nezajímavý kopec (a značně omezený výhled do údolí Ploučnice s náhonem a chatovou kolonií) zde neuvidíte.
Vracíme se k autu a protože dnes ještě pršet nezačalo, hledáme v mapě TZ další cíl v okolí našeho domova. Rozhodujeme se pro dašlí zříceninu - Blansko. Zavzpomínáme si tak mimoděk na náš první společný výlet, který však probíhal v noci, takže jsme toho moc neviděli :). Jelikož nás tehdy vezl autem kamarád, nevěděl jsem ani cestu kudy tudy do "Bavorova" a tak mám konečně zase skutečnou příležitost využít svoji nejnovější hračku - navigaci. Myslí to holka s námi dobře, ale jelikož znám cestu, kterou nás chce vést, nutím ji (marně) k přepočítání trasy na rychlejší. Až když odmítnu odbočit z hlavní silnice mezi Děčínem a Ústím nad Labem, pochopí, že chci jet přes Povrly na Mirkov.
Stoupáme a začíná nás kromě blížícího se soumraku opět obklopovat sníh... k zřícenině hradu Blansko se musí po nezpevněné cestě, na které je kolem 5 cm rozbředlého sněhu... Blansko si tak fotíme jen z dálky a cestou, kterou původně navigace navrhovala se vracíme domů. Jsem rád, že jsem ji prve neuposlechl, jelikož si připadáme jako v Offroad Rally. V deset centimetrů vysokém ledu vyjeté koleje s 5 a více cm stojaté vody nebyly žádnou výjimkou, stejně tak jako nekonečné výmoly v "asfaltu". Musím přiznat, že si tuto cestu patřičně užívám (narozdíl od Janči, která sice fotí, ale přiznává, že se bojí), ale podvozku starého auta je mi přece jenom líto...
Když přijedeme domů, snažím se dostat z navigace odpověď na otázku, kolik km jsme za víkend najezdili. Navigace však po započetí propočtu na 57% zarytě mlčí... :( Jsem zklamaný, naštvaný a mačkám reset. Znovu zadávám do mapy naše cesty a alespoň se tak naučím pracovat s průjezdními body. Dopočítáme se na úsměvných 2x71 km a já v duchu chválím Fleka za to, že nás dovezl domů asi už na vzduch (taky plyn, ne?) a hlavně za to, že již 3 týdny v kuse jezdí...
PS: za měsíc otevírají hrady a zámky, tak už nebudeme muset putovat jen po zříceninách :)