Jak už psal Pařízek, byli jsme domluvení, že si v neděli (15. 3. 2009) vyrazíme s dívčím doprovodem na motorkách kousek za česko-polské hranice do Jelení Hory.
Po slibné, prakticky jarní sobotě měla následovat ještě hezčí neděle, nicméně předpověď se v sobotu večer natolik změnila, že... že v neděli ráno vytvrale mrholí a nebe je ocelově šedivé. Domlouváme se, že když vyloženě neleje, tak přeci nejsem z cukru a vyrážíme.
Sraz máme nedaleko mého bydliště na čerpačce, kde oba dotankujeme a jelikož se známe jen já s Martinem, přichází nezbytné představování. Z Dobkovic vyrážíme do Děčína a po opravovaném mostě přes Labe dál nahoru na Liberec. Počasí stojí opravdu za prd a už v Ludvíkovicích musím stírat koženými rukavicemi plexi helmy jako stěračem na autě. Je mi jasné, že než dojedeme do Liberce, bude nám pekelná zzzima, ačkoli teploměr ukazoval slušných 9,5 ´C. (před Libercem 6´C)
Jedu první a nedaří se mi seřídit maličká origo zrcátka ER-5 (sakra, původně jsem se upsal na ER-6 :-D) tak, abych na kamarády sedlající GS 500 viděl, ale když je zahlédnu, ujišťuji se, že se nás pevně drží, i když si neodpouštím předjíždění železných plechovek, avšak se solidním odstupem.
Cesta ubíhá poměrně pomalu, až si v duchu říkám, jak nemám rád prvních 100 km od svého bydliště při podnikání výletů, jelikož jsou pořád tak stejné a okoukané. Přesto, jaké je počasí se naše rychlost pohybuje na cestovním průměru 90 km/h. (Dnešní Vmax 145 km/h)
Na pumpě si k veliké radosti obsluhy, která zrovna vytřela podlahu, dáváme téměř studenou kávu z automatu a přemýšlíme co dál, když je jasné, že "jelena" tentokrát neskolíme.
Pařízek přichází s alternativou odlovení jedné nadaleké kešky a tak přibližně po půlhodině sedláme opět naše půllitrové koníky a vracíme se zpět na Děčín. Tentokrát jedem v obráceném pořadí GS, ERka, jelikož Pařízek ví kam jet a hlavně je mi vysvětlen onen dostatečný odstup slovy: "ta ERka fakt děsně hází vodu!"
Po pár km stavíme nedaleko hlavní silnice, na lesácké cestě /.... Odstavujeme naše stroje a vyrážíme do nitra lesa. Pařízek změní svoji navigaci na kompas, který nás vede ke skrytému pokladu a se slovy "myslím, že nás k němu dovedeš ty" mi dává turistickou navigaci do ruky. Přicházíme ke skále, kterou bych jinak zřejmě v životě neviděl a nacházíme tak velice hezké a zajímavé místo, přes mé úsilí né však poklad.
Kalhoty se mi při překračování kamenů roztrhnou od rozkroku až ke koleni a jak už jsem psal nejednou, nechtěl bych, aby mi musely chránit kůži. Jsou to opravdu š/... a díky věčnému sešívání si mohu nechat zdát už i o nepromokavosti.
Navigace (kompas) putuje zpět do rukou Pařízka a ten nás vede na druhou stranu skály do míst, kde by tak asi poklad mohl být a po pár minutách jsem to právě já, kdo nachází malý převis skály zasypaný kameny a pod nimi černý odpadkový pytel a v něm krabičku obsahující seznam úspěšných kačerů a nějaké ty suvenýry na výměnu :) Mám upřímnou radost, jsem taktéž kačer! :-D
Vracíme se zpět k motorkám a nacházíme je obě v pořádku. Domlouváme se na zpáteční cestě a mašírujeme si to domů oklikou přes Nový Bor a Sloup v Čechách do Zákup. Zde ještě pokecáme na místním imporvizovaném trhu nosnic a pokračujeme do České Lípy, kde se naše cesty dělí.
Přestává pršet a občas vykoukne z podmraku i sluníčko... z plánovaných 300 km máme najeto 170 a jsme rádi, že jsme celí zpět v garáži a ještě radši ve vaně plné horké vody, kde se s Jančou cachtáme více než hodinu :)
