Jak neumím prohrávat

28. leden 2008 | 15.08 |

Včera bylo celý den ošklivo, takže se nedalo nic zajímavého venku podniknout, o plánovaném výletu na Modré za "čáru" ani nemluvě... odkázáni na byt jsme se s Janou rozhodli zahrát si po síti proti sobě Warcraft III... kupodivu propojení pc síťovým kabelem se povedlo na poprvé a nenastali žádné "obvyklé" komplikace, že bych konečně přišel na to jak na to? :)...

Janča tuto hru hrála vůbec poprvé, takže nešlo o to, abych ji porazil, o výsledku totiž nebylo vůbec nutné polemizovat, když by šlo o vítězství (i když Janča je samozřejmě jiného názoru), tak bych ji zničil během deseti minut (a z toho bych ji pět hledal :-) ), ale to by nemělo valný smysl. Hru bych jí zprotivil dřív, než by se s ní stačila seznámit a víckrát by se mnou do boje nešla... a hlavně, chtěli jsme příjemně zabít čas a pobavit se...

Obsadil jsem hned tři doly, založil stejný počet základen, kromě obrovských draků, které jsem v této hře viděl poprvé, jsem vyvraždil co se dalo, zlata jsem měl tolik, že jsem ho neměl šanci utratit, o dřevě nemluvě... Pak nastalo to, co se stát dříve nebo později muselo, začal jsem se nudit, tak jsem se šel "podívat" k Janě... jenže moji vojáci samozřejmě její dělníky napadli hned jak je uviděli ("zlobivý" hoši :-D) a Jana se začala vztekat, že jsem hnusnej, že jsem jí slibil, že jí nechám být apod... takhle to proběhlo dvakrát, třikrát, ale když její vojáci napadli mě, zatímco jsem já jen tak v klídku číhal, tak to bylo v pořádku... tak to ne e...

Vyslal jsem své parní tanky co přeci jen mají docela dlouhou životnost a nechal se pronásledovat jejím vojskem... dovedl ho - to vojsko - k drakovi, který udělal práci za mě... dle Jany to bylo odporné a hnusné a už se mnou hrát nebude, protože na ní používám nechutné praktitky, ale účel to splnilo... tím byla samozřejmě moje sladká pomsta a zároveň hřejivý pocit, že já ji nenapadl, tudíž jsem dodržel svůj původní výrok, že na ní budu hodný :) Ale stejně to byla báječná finta, že? :)


S ohořelými tanky jsem se vydal na druhou stranu mapy k jejím příbytkům, projel vesnicí a zaparkoval vedle ní a jen tak se poflakoval s vojskem po mapě tam a zpět... narazil jsem na Janči vojsko a byl nemilosrdně vyhlazen - což mě převapilo, ale mile... ...vyhlazen... to ano, ale pouze jeden z mých tří táborů...

Co jsem nečekal bylo zákeřné Janino napadení mých tanků na jejím území... vždyť jsme na sebe měli být hodní, ne? :) Tak než vybouchli (a že to chvíli trvá) zbořil jsem jí těch několik důležitých budov co měla... Schylovalo se k finální bitvě....

Od začátku hry jsem se zabýval myšlenkou, jestli se nechat nějakým způsobem porazit a nebo si pohrát jako kočka s myší a když už to bude vypadat, že má Jana vyhráno, tak ji rozsekat na maděru... Jasně, pro budoucnost hraní je nejlepší navnadit ji, ukázat tu nejzábavnější stránku hry - vítězství, ale když já tak nerad prohrávám :(( A ke všemu Jana ne a ne mít nějakou alespoň trochu pořádnou armádu, ona by byla asi nejradši, když by se ty figurky prostě měly rády a jen tak v klidu tam pospolu žily a budovaly :) To by jí udělalo asi větší radost, jak moje porážka... Je to prostě můj Tulísek :)

A jak to dopadlo s mým dylema? ... výpadek proudu to vyřešil za mě ... nevyhrál ani jeden a za svoji zákeřnost jsem byl večer donucen hrát písmenka, jinak prý už žádná další bitva nebude... rezignoval jsem a podvolil se...

Co to jsou písmenka? To je "skrebl" pro nás nemajetné... od začátku, co tuto hru máme (díky tati, resp. Vojto), tak jsme s Jančou byli vyrovnaní soupeři, i když ona byla přeci jen o nějaký ten bodík většinou lepší, porazil jsem ji snad jednou... ale to mi tolik nevadilo, když byl rozdíl dva až pět bodů... jenže čím déle tuto hru hrajeme, tím jsem snad horší a horší, zůstávám u slov na tři písmenka a to body moc nepřibývají, kdežto Janča se lepší snad geomterickou řadou... vyvrcholilo to tím, že již ve třetím kole jsem nedokázal z 12ti písmenek udělat ani bod... byl jsem rozdrcen... vzalo mě to, hodně... je mi 25 a nedokážu přijmout to, že má moje holka větší slovní zásobu, lepší představivost apod... teda dokážu, ale né hned po porážce...

Jako debil jsem pak čuměl půl hodiny před sebe a nepřítomě si hrál s pentilkou, co byla zrovna po ruce a taky jsem se jako debil cítil... Janča mě naštěstí nezačala utěšovat, ani se na mě nezlobila... je to moje Bílá velryba :) -znáte? :)... nechala mě prostě být a bylo to to nejlepší, co mohla udělat... a já se pomalinku ponořoval do svojí depky a vůbec mi to nevadilo...

Znáte ten pocit, že vlastně nic pořádně neumíte? Že není nic, v čem byste byli tak dobří, že byste neznali nikoho, kdo by byl lepší? Že to, v čem jste nejlepší je vlastně jen průměrnost?... hrozné...

Ani nevím co mě od těchto hnidopišsckých myšlenek odtrhlo, ale večer byl nakonec díky Janče moc příjemný... pustili jsme si "Chyť mě jestli to dokážeš", film, který má u mě hodnocení 1* a Janča ho nikdy neviděla. Vím, dávali ho teď v televizi, ale my jsme byli na oslavě narozenin..., což byla fajn akce, kam tv naštěstí nepřišla... Nakonec jsem usnul dvacet minut před koncem jako spokojené mimčo vedle Janči, která mě má tak ráda, že mě snad i chápe, a nejen to, jak mi bylo... a neměla zapotřebí to pitvat... má mě ráda i přesto, že neumím nic tak dobře, že by nebyl nikdo lepší... a už to je důvod, proč jsem s ní i dnes hrál zase písmenka, ačkoli jsem předem věděl, že zase prohraju...

Že bych se prohrávat nakonec přeci jen naučil?... těžko...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jak neumím prohrávat vojtahavel 28. 01. 2008 - 15:29
RE(2x): Jak neumím prohrávat vojtahavel 28. 01. 2008 - 15:29
RE: Jak neumím prohrávat jana* 28. 01. 2008 - 15:34
RE: Jak neumím prohrávat chantelle 28. 01. 2008 - 19:04
RE: Jak neumím prohrávat jana* 29. 01. 2008 - 16:32