Lanžhot - Mikulov na kole

25. červenec 2010 | 23.37 |

 sobota 26. června 2010

Dnes nás čekala ta nejdelší trasa, kterou v tomto cyklotýdnu podnikneme. Bájný Mikulov, o kterém si prý holky budou ještě za dva roky vyprávět na maturitním plese ;) Trasa, před kterou nás ti zkušení (včetně Janči) odstrašují a sami údajně přemýšlejí, jestli se radši nevydat vlakem.. Čeká nás přes 80 km a tak  ráno vyrážíme nakoupit pořádnou svačinu, neb výlet to bude opravdu celodenní.  To ještě netušíme, že se svačiny stejně nedotkneme. Alespoň tedy vydatně posnídáme a popijeme naše oblíbené mléko a doufáme, že se to obejde bez následků ;) Vyjíždíme výjimečně nerozdělení do dvou skupin v 8:45 a kam jinam, než na Pohansko, kde odbočujeme neobvykle směr Poštorná.

Cesta začíná být poměrně kopcovitá... rovinka střídá stoupání, které navazuje na rovinku a ta opět na stoupání, které se mění v klesání, abychom mohli opět více či méně strmě stoupat. Janče se cestou dělá poněkud nedobře a tak se ocitáme opravdu až na konci celého peletonu, který pak pracně dojíždíme. Dokonce jsem uvažoval kvůli Janče i o návratu, ale nakonec to holka moje statečná udýchala stejně jako všichni ostatní (krom pár těch, co opravdu šli na vlak).

Při jedné "pauze" se mi povede zajet si opět kousek za hranice, tentokráte za ty s Rakouskem ;) Opravdová pauza pro nás (jelikož ostatní si odpočinuli když na nás čekali) byla ale až před kolonádou, kde jsme jednotlivě sjížděli a následně vyjížděli obrovské "Ú-čko", které bylo mírně do "V" a tak byla přestávka krutě vybrána ;)

Šlajsnu sjíždím jako jeden z posledních a stíhám šlapat maximálně prvních pár desítek metrů, kdy se na tachometru objevuje 73 km/h... naivně si plánuji, jak mě tato rychlost vyveze alespoň do třetiny protilehlého stoupáku, ale prakticky hned za ďolíkem přehazuji z nejtěžšího převodu na nejlehčí a modlím se, aby nespadl řetěz a přehazovačka makala dostatečně rychle a já neztratil drahocené vteřiny, kvůli kterým bych musel zastavit a byl bych tak vyškrtnut ze soutěže "kdo vyjede, vyhraje".

Povedlo se, ani naprasklý pedál se nevysypal.

.. rychlostí 6 km/h zdolávám kopec a předjíždím ty, kteří jeli předemnou, avšak nevyjeli. Povzbuzení ve stylu "slez, stejně to nedáš" opravdu potěší :-D. Funím jako lokomotiva pěkně do tempa a když už si myslím, že jsem na vrcholu, objevuje se ještě jedno zrádné zvlnění, při kterém dupu do pedelů natolik zostra, křečovitě držící se řidítek, až se mi zvedá přední kolo... Zvládl jsem to! Jsem na vrcholu! Z kola skoro upadnu a okamžitě se mi při prvních krocích roztřesou stehna a tak se svaluji mezi ostatní a dostávám napít z plechovky piva pro vítěze ;) Janča se o vyjetí šlajsny nepokoušela, její osobní zadostiučinění bylo to, že ji sjela ;)

Když jsme se zkompletovali, uděláme vítězné foto těch, co vyjeli a poté hromadně vyrážíme na vyhlídku právě z Kolonády, která je sama o sobě moc hezká. Výhled dokonalý.. Břeclav, Minaret, Lednice, Valtice, Mikulov se Sv. kopečkem, Děvín a další.. hlavně vinice ;)

Po absolvování šlajsny jsem si myslel, že je to nejhorší za námi ale ono prd. Po zábavné vložce, kdy Jarda ml. nedobrzdil před pravoúhlou pravotočivou zatáčkou a vletěl do kopřiv :-D začínají resp. pokračují polňo-asfaltové cesty již známý stylem nahoru-rovně-nahoru-dolů a pořád dokola. Mikulov je na dohled, ale přitom pořád tak daleko... čím blíž,tím dál.. uff... 

Bára cestou píchla, lepicí sprej pomohl asi na dva kilometry a poté následuje výměna duše. Pomáháme s opravou, Janča vyřeší problém poničeného vnitřku nekvalitního pláště vlepením náplasti ;) a můžeme jet dál. Sami dva se vydáváme napřed k Mikulovu mezi rozpálenýma polema, slunce do nás pere jak a větřík nezafouká a nezafouká...

Dojíždíme do Mikulova, kde se vinnou místních 3x ztratíme, než najdeme hospodu, v které na nás již všichni dávno čekají. Pojmy vlevo vs. vpravo a nahoru a dolů zde buď mají zcela opačné významy, nebo zde prostě nemají rádi cyklo-turisty. K obědu si dáváme jahodové knedlíky, kdy mi je na můj dotaz, zda jsou opravdu s jahodami odpovězeno zřejmě stejně debilně, jak debilně jsem se zeptal, že "ano, jahodové knedlíky jsou opravdu s jahodami..." Nenamáhám se vysvětlovat, že u nás se pojmem jahodové knedlíky označují často kynuté knedle s marmeládou... než mi donesou jídlo, zvládnu vypít dvě piva a i poté mám takový hlad, že mi trvá přesně tři minutý sníst tři nemalé jahodové knedlíky, které byly opravdu s jahodami ;).

Po obědě si jdeme projít Mikulovské náměstí a mrzí mě, že zase nemáme čas na zámek.. při odjezdu pobavím Janču tím, že vletím do kanálu a málem jdu přes řidítka :-D. Ta vteřina, kdy jsem balancoval na hranici gravitačního zákona byla pekelně dlouhá :-D. Při našem odjezdu zrovna začínají krojové hody.. moc pěkné ;)

Z Mikulova frčíme zpět skrz louky a pole, kolem Hraničního a Rybničního zámečku a postupně padají z kol jedna dívčina i učitelka ;) Stavujeme se v Sedlci, kde koštujeme každému co jeho jest (většina pro úmorné vedro a únavu vlastně pouze vodu :-D) a Janča nám vybírá přesladkou slámovku, mňam! 

Úsek ze Sedlce k Apolonovu chrámu skrz les si naprosto užívám a po odpočinku pod chrámem, kde si někteří ošetřují rány a vyplácávají zbytky repelentů vyrážíme na zbytek cesty. Jsem překvapený, že přesto, že za sebou máme přes 60 km chytají všichni bez reptání solidní tempo nad hranicí 20 km/h... mě padá řetěz a dostávám škytavku, které se ne a ne zbavit :-D. 

Nestavíme ani na Pohansku a tak jsme za chvíli v Lanžhotě. Najeto 81 km.. stačilo ;) Poprvé jsem opravdu příjemně utahán, že dál bych jet už ani nechtěl ;). Než si dáme sprchu, vyhrávám další postup v pinpongu. Po sprše vyrážíme do místní hospůdky na country večer a grilované ryby. Pobavím se, když vidím totálně strhanou Janču popobíhat k hospodě :-D a následně jsem zděšen, že country zde znamená Kája Gott z kazeťáku :-D. Ryby také nebyly grilované, ale šlo o smažené makrely, které byly ale naprosto výborné. Dáme si k nim švestkového Bernarda a než padne tma, stihneme si ještě za ubytovnou zahrát mezi hejny komárů minigolf, v kterém mě Janča drtí mnohonásobně více, než já ji v pinčesu. Máme sice vlastní pravidla, ale když se dostaneme na skóre 150:2 pro Janču, přesávám počítat :-D

Po návratu na ubytovnu prohrávám v dalším pinpongovém zápase 2:0 na sety s kopřivovým Jardou ml. a turnaj tak pro mě končí. Přesto do 23h sledujeme finálové zápasy a v mezičase hraji s holkama na jejich přání obíhačku ;).

Byl to moc fajn den a Mikulov je rozhodně nezapomenutelný zážitek :-D


Určitě stojí za zhlédnutí

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře