Pitomé narozeniny

2. září 2010 | 19.40 |

 Své narozeniny jsem nikdy neměl moc v oblibě. Je tomu zejména proto, že jsem je coby dítě míval spojené s očekáváním, která často nebyla vyslyšena. Jednak tomu bylo proto, že rodiče nebyli majetní jako většina těch ostatních a také proto, že se i v tento den hádávali. Druhý den ve škole jsem musel rozdávat bonbóny i těm spolužákům, které jsem neměl rád a odpovídat na všetečné otázky o tom, co jsem dostal...

Když jsem byl starší, bylo mi líto mamči, která do noci pekla dort, jen abych ho na onen den měl a on stejně nikdy nebyl dle jejích představ (a já ho stejně miluji doteď ) a trochu i věčně zamračeného táty, který se mi snažil marně vysvětlit, že mamince nemohl dát více peněz na dárky pro mě, protože je prostě nemá.

Poté, co jsem se osamostatnil zcela, dostal jsem se do rodin, kde se narozeniny slavily za účasti celé, zpravidla početné a široké skupiny osob v nejrůznějších příbuzenských poměrech. Slavilo se celé odpoledne, až do noci. Nebyl jsem tomu zvyklý a zpravidla mě to nebavilo. U nás, u Havlů se dotyčnému jedinci vždy popřálo, předla se nějaká ta drobnost a poté  se maximálně rozkrojil dort a den běžel dál ve svých obvyklých kolejích.  Černou ovcí jsem se tedy stal coby dospělý ve chvíli, kdy se měla pořádat oslava právě kvůli mě. Svoji nechuť jsem dával značně najevo a to už s dostatečným předstihem, avšak marně. Nejinak je tomu do dnešních dnů.

Zkrátka a dobře, nemám své narozeniny rád, neměl jsem a mít asi nebudu. Víc než kdy jindy na mě padá deprese z toho, že jsem za celý uplynulý rok zase nestihl a nedokázal ani zbla z toho, co jsem si kdy plánoval, že bych měl zorganizovat jakousi rodinnou sešlost, což v situaci, kdy mám rodinu roztříštěnou na několik vzájemně nesourodých částí není nic jednoduchého a poskládat je do bytu, kde o sebe s Jančou zakopáváme sami, je také nadlidský úkon. Dárky jsou kapitolou samou o sobě - málo kdo je originální a dokáže vymyslet sám dárek s praktickou hodnotou, co navíc potěší a tak upřímně nic neočekávám a nechci, ať nikoho netrápí, že se netrefil a já nemusím nic předstírat.

Přesto, loňská oslava narozenin, kterou mi zorganizovala Janča byla fajn (ačkoli táta bydlící pár km daleko místo sebe poslal pohled) a tak se snažím nějak zorganizovat sám i tu letošní. Nicméně můj názor, že jde o komedii pro ostatní, z které oslavenec samotný vlastně nic krom nemalých výdajů nemá, trvá. Kdo by chtěl argumentovat tím, že mám alespoň příležitost vidět se s blízkými, nechť ví, že se s nimi uvidím rád kdykoli jindy během roku a ten, kdo by chtěl říci, že jsem škrt, který nechce nikoho pohostit a sám se rád nadlábne u jiných, tak ten mě nezná a soudí neprávem.

.. ani za věčného škarohlída se nepovažuji, ale prostě oslavu svých narozenin nemusím.

Toť v kostce vše k letům minulým a nyní do reality...

Dnes je mi 28 (opravdu to nepíšu proto, že bych stál o gratulace) a od rána nemůžu spát. Vzbudil jsem se v pět hodin a už nezabral, jelikož mě bolí záda a hlava. Od půl šesté tak sedím u internetu a marně hledám práci, která by mi vyhovovala. Přečtu si dva odmítavé e-maily a zjistím, že na výpisu z banky mi nesedí zůstatek. Počítač na mě výhružně bliká okýnkem "disk je plný" a odmítá se vypnout. Plný asi bude ještě dlouho, když nemám vypalovačku... Jdu mýt nádobí a můj pohled zavadí o již měsíc nefunkční pračku. Přijíždí na kávu táta, zrovna ve chvíli, kdy chci odjet konečně vyměnit olej v autě. Normálně by za mnou nepřijel, ale měl sem cestu kvůli práci. Popřeje mi (ačkoli mi přál a dáreček dával již předevčírem, když jsem byl u něj já) a u kávy si oba zanadáváme na nelehkou situaci.. Poté chci odjet do města, ale marně hledám klíče od auta... pomáhá mi a trávíme tím skoro dvě hodiny.. marně. Janča je u sebe v práci (omylem) také nemá.. super. Včera večer jsme přijeli domů a... a nevím. Padl jsem únavou. Obrátíme byt vzhůru nohama, nejednou, hledám ve špinavém prádle, odpadkovém koši, dokonce i v lednici a mrazáku a stále nic.. Je mi jasné, že olej v autě dnes nevyměním a díly na pračku také neseženu.. jsem vzteklý a je mi k pláči. Táta odjíždí... mám chuť se opít a strčit hlavu pod polštář... nejsem tu, pro nikoho... den blbec a další pitomé narozeniny :´(, snad o to lepší bude plánovaná oslava...

PS: nikomu jsem v tomto článku nechtěl ublížit a vás pozvané v konkrétní dny opravdu rád uvidím. Pochopte jen, že mi psaní pomáhá uvolnit se ze stresu... pořád lepší, než mlátit o zem Kofolou, ne?

Pštros

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pitomé narozeniny hospodynka 02. 09. 2010 - 15:23
RE(2x): Pitomé narozeniny davidhavel 02. 09. 2010 - 15:41
RE: Pitomé narozeniny zlomenymec 02. 09. 2010 - 15:42
RE(2x): Pitomé narozeniny davidhavel 02. 09. 2010 - 19:28
RE(3x): Pitomé narozeniny zlomenymec 03. 09. 2010 - 13:34
RE: Pitomé narozeniny valach-ostrawski 02. 09. 2010 - 21:50
RE(2x): Pitomé narozeniny davidhavel 03. 09. 2010 - 12:59
RE(3x): Pitomé narozeniny valach-ostrawski 03. 09. 2010 - 14:37
RE(4x): Pitomé narozeniny davidhavel 07. 09. 2010 - 19:24
RE: Pitomé narozeniny davidhavel 03. 09. 2010 - 13:00
RE(2x): Pitomé narozeniny valach-ostrawski 03. 09. 2010 - 14:38
RE: Pitomé narozeniny janča 04. 09. 2010 - 22:42
RE(2x): Pitomé narozeniny davidhavel 06. 09. 2010 - 13:25
RE: Pitomé narozeniny parizek 07. 09. 2010 - 16:42
RE(2x): Pitomé narozeniny davidhavel 07. 09. 2010 - 16:47
RE: Pitomé narozeniny davidhavel 15. 11. 2010 - 18:09