Bloudění (nejen) kolem Máchova jezera

2. červenec 2008 | 15.23 |
Pokud jste spolu semnou jedni z těch, kterým samotné koupání na Mácháči již nic moc neříká, ale přesto máte rádi okolí tohoto našeho severočeského moře, pojďte se spolu se mnou a s Jančou svést na motorce po jeho okolí a navštívit spolu s námi mimo jiné hrady Housku a Kokořín

Sobota dopoledne (28. července 2008), prázdniny se již rozjely a zejména na silnicích a v ulicích měst je to znát nejvíce. Sluníčko se rozhodlo začátek toho "pravého léta" nijak neošidit a přes pár mraků na obloze rozehřívá vzduch pár stupíňků pod 30tku...

Vyrážíme s Jančou na Modré na výlet směr Máchovo jezero a cestou se stavujeme ještě na Ovosné na třešních. Cestu k Máchovu jezeru znám zpaměti a tak nebloudíme, což je ale naprosto protipólem ke zbytku našeho dnešního cestování .

Čím blíže jsme k vodě, tím méně se nám chce trávit čas na pláži a tak se rozhoduji Janču vzít na nedaleký hrad, o kterém se nechala slyšet, že by ho ráda viděla. Oním hradem je Kokořín...

S rodiči jsem na Kokoříně byl nejméně dvakrát a zhruba před pěti lety i sám, ale nějak jsem cestu pozapoměl a mapu nemaje, v Dubé se otáčíme a vracíme se na hlavní silnici k Máchovu jezeru.. Tam ale Janču zaujme směrovka na hrad Houska, ke kterému se tedy rozhodneme vyrazit. Zabloudíme tak do míst, která vůbec neznám a to, co chybí na kvalitě silnic, dohání krása okolní krajiny, kterou se při průměrné rychlosti 50 km/h můžeme kochat do sytosti. Zejména pohled na Bezděz z jiné strany, než je člověk zvyklý, je úchvatný a Janču dokonce poblouznil natolik, že si ho spletla s onou Houskou.
Bezděz jinak
Projíždíme okolo další zajímavé zhříceniny, kterou by mohla být Skalka u Doks a míjíme vesničky se zajímavými názvy... třeba Vojetín stál rozhodně za snímek :).

.Vojetín


Ochotný hlídač na parkovišti pod Houskou nás nechává projet až k hradu, abychom stihli prohlídku, která začíná pouze každou celou hodinu, ale i tak ji nestíháme... Jelikož se mi nechce nechávat motorku nehlídanou před branou hradu, ani se vracet zpět na parkoviště a pak znovu stoupat vzhůru, pořídíme pár snímků hradu, který na mě nepůsobí vůbec vábně a slibujeme si, že na prohlídku vyrazíme někdy příště.

Vracíme se zpět do Doks a cestou potkáváme několik part motorkářů, kteří si zřejmě vzali do hlavy, že mi uštědří lekci v projíždění nepočitatelným množstvím zatáček.. Dlužno podotknout, že většinou jde o řidiče na "plasťácích" s dvojnásobnou kubaturou, ale když vidím, jak pokládají suveréně motorky "na kolínko" a mizí v nedohlednu, téměř zamačkávám slzu a povzdychnu si "co jsem to za motorkáře, když nesnáším zatáčky"... Ve chvíli, kdy si vezmu do hlavy, že zkusím s další skupinkou držet tempo, mi tuto myšlenku od realizace samotné překazí jakýsi hmyz, který mi z helmy, kterou jsem si na Housce odložil na dřevěné klády, přelézá do ucha.....áááá, hnus!

Zastavujeme, čistím si ucho :) a vyrážíme již svým tempem (při srovnání s oněmi litry jako bych jel na přerostlé babetě) dál... dojíždíme skupinku motorkářů, kteří jedou zhruba stejně "pomalu" jako já a tak se chvilku vezu v jejich závěsu a pak... :) Vychutnávám si, když "pomalu" ale jistě jednu motorku za druhou předjíždím a v Doksech kde poněkud riskantně pokořím kolonu aut jim mizím z dohledu... áááá :) Ta radost z jízdy, když po několika desítkách kilometrech piánka za to pořádně vezmete, ten okamžitě vyplavený adrenalin spolu s ručičkou otáčkoměru pohybující se u červeného pásma, to je prostě něco :)

Na Housce jsem psal tátovi, aby mi prozradil správnou cestu ke Kokořínu a zjišťuji, že jsme jeli hned poprvé správně K smíchu mi přijde hlavně fakt, že jsem se otočil cca 50 metrů od směrovky na "Kokořín"...

Cestou ke Kokořínu musíte projet také spostou zatáček, ale silnice je o hodně lepší jak k Housce. Nebyl bych to já, abych nepřehlédl jednu značku a tak jsme k hradu dojeli opět trošku složitěji, než se dá... ale dojeli jsme.

Zaplatili jsme v podhradí poměrně drahé parkovné (40,- za motorku, když auto stojí 50,-), ale uvítali jsme nabídku odložit si do auta hlídače helmy a bundy. Jen jsme tak uvažovali, zda se po návratu z hradu s hlídačem a našimi věcmi ještě shledáme .. Vystoupali jsme ke Kokořínu, z kterého byla Janča nadšená, ale jelikož jeho prohlídka je vlastně "jen o dvou téměř prázdných místnostech a věži", na kterou by Janča stejně nešla, tak tu si odpouštíme. Projdeme se po hradbách, koupíme suvenýry, prohlédneme si ve sklepení fotografie kokořínska z minulosti a po prohlídce okolí hradu se vracíme zpět k motorce, kde na nás k naší radosti čeká nejen onen hlídač, ale i Modrás našimi věcmi. Janču při sestupu chytila křeč do stehna a tak si užívá... :( :-D Vyjíždíme nad hrad, odkud je na Kokořín teprve pořádný výhled a přes ves Kokořín se vracíme zpět do Splavů, kde objíždíme celý Mácháč a zkoumáme pro případnou další návštěvu ceny za parkování motorky, možnost odložit si věci a vstupné na pláž... žádné potěšitelné vyhlídky - skrz ono odkládání věcí - a tak si nemůžu již odpustit poznámku, která mě děsně mrzí, ale již dlouho ji mám v hlavě a tak cedím přes zuby že "motorka je na .... že je jenem na ježdění, ale člověk se od ní nemůže hnout, protože ani nemá kam shodit oblečení" ... Doufám, že se za to Modrá nebude zlobit...

Z Mácháče odjíždíme do České Lípy na přírodní koupaliště Dubice, kde konečně smočíme svá spocená a z několikahodinového ježdění unavená, těla. (Foto)

Jelikož se nechci vracet po notoricky známe cestě Česká Lípa - Děčín, jedu "zadem, "kde to přeci znám", ale objížďka jedné vsi mě zmate natolik, že jsme najednou v Kravařích o kterých jsem se domníval, že jsou trošku dál ... využijeme neplánované situace stejně tak, jako když jsme nemohli trefit ke Kokořinu a jeli jsme na Housku a zamíříme za jiným "místním cílem" k rozhledně Strážný vrch, kterou jsme stejně chtěli od jejího objevení navštívit.

Ó jak jsem byl rád, že nevlastním onoho vzpomínaného "plasťáka s litrovým moterem" a jak bych byl rád za cestu stejnou jako na Housku... cesta ke Strážnému vrchu je totoži polní, lesní, travnatá, hrbolatá, rygolovitá, no prostě strašná... vhodná pouze pro pěší-, maximálně cyklo-turistiku. Pár metrů od cíle se již opravdu jet dál nedá, jelikož Modrá začíná na ryze kamenitém povrchu v posledním, prudkém kopci, podklouzávat a hrabat a jízda není možná ani vstoje na stupačkách... Poslední variantou byla možnost běžet vedle motorky, ale do onoho kamenitého stoupání jsem jejím 50ti koňských silám nestačil... Nakonec jsem byl rád, že se mi ji podařilo otočit a dostat nás s Jančou bez pádu zpět na silnici. Bohužel jsem cestou narazil výfukovým svodem o nějaký zarostlý kámen, avšak krom nepatrného vizuelního ťukance se Modré nic nestalo.

Domů pak již dojedeme bez bloudění a máme za sebou vzhledem k terénu a rychlostem slušných 250 km, což je dostatečný trénink na cestu na Moravu, která mě čeká již za 15 dní .

Fotografie z tohoto dne lze najít pohromadě v mé galerii na těchto místech:



Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Bloudění (nejen) kolem Máchova jezera panther 02. 07. 2008 - 17:46
RE(2x): Bloudění (nejen) kolem Máchova jezera davidhavel 02. 07. 2008 - 18:07
RE: Bloudění (nejen) kolem Máchova jezera vojtahavel 02. 07. 2008 - 17:59
RE(2x): Bloudění (nejen) kolem Máchova jezera davidhavel 02. 07. 2008 - 18:10
RE: Bloudění (nejen) kolem Máchova jezera petr: 02. 07. 2008 - 19:41
RE: Bloudění (nejen) kolem Máchova jezera parizek 02. 07. 2008 - 20:23
RE(2x): Bloudění (nejen) kolem Máchova jezera davidhavel 02. 07. 2008 - 20:28