Vzpomínky na dovolenou V aneb šťastný návrat

28. červenec 2008 | 17.22 |

neděle, 20. července 2008

Ráno se s Jančou probouzíme kolem půl osmé a jdeme spolu z "vejminky" na onu místnost, kam i císař-pán chodil sám. Jsme překvapeni, že tetky jsou již vzhůru a tak se do postele již nevracíme. Je nám servírována snídaně, která je korunována dorty v rámci vzpomínky na mé dětství, kdy jsem na dotaz "co by sis Davídku dal k snídani?" odpověděl "kakao a dort" :-D...

Když se tak cpeme dorty, o které jsem se nemusely bát, leč jich bylo opravdu nemálo, přijely mamča s přítelem Karlem a bratr Vojta. Půjčuji si od Karla auto a spolu s Jančou a Vojtou vyrážíme na hrad Bítov. Cestou si vyofotíme pár hezkých a oblíbených míst a prohlídku stíháme na minutu přesně. Hrad Bítov je můj nejoblíbenější turistický cíl již od dětství a proto nezbývá než ho hodnit na 1 a vřele jeho návštěvu doporučit.

Při odchodu z hradu si Janča vyzkouší ještě střelbu z kuše a já před ní smekám, jelikož nastřílela téměř samé středy... uff.. abych se jí teď bál :) My s Vojtou obidvujeme "prvorepublikový" autoubs s platnou TK a loňskou dálniční známkou, který sem před chvílí dovezl další návštěvníky hradu.

Vracíme se do Dešova, mamča s Karlem a Vojtou již odjíždějí směr Děčín, domlouváme se na srazu v Kolíně a my se s Jančou pomalu balíme... Dobrých patnáct minut nám trvá rádně připoutat batoh ke kufru Modré tak, aby nikam necestoval a nezacláněl přes (brzdové) světlo a RZ.

Rozloučíme se s tetkami, je čtvrt na jednu a ... jedna, dva, tři a rychle pryč, soustředit se na cestu a moc nepřemýšlet, jak je mi smutno, že jsem se zde pořádně ani neohřál a už musíme zase domů... že je po dovolené, na kterou jsem se tak těšil... Moravské Budějovice, Želetava (sýrárna Apetito - Smetanito), Jihlava - na Slunci - a pak to přišlo.

..

Aneb něco pro všechny, které zajímá, jak jsem se NEvytřískal...

Cca 30 km před Kolínem dojíždím auto, kombíka se slovenskými RZ, jede za traktorem, jedeme do nepřehledného kopce, a tak je nepředjíždím ani já, i když manévr by byl otázkou pár vteřin a byl bych před oběma. Jedu za nimi dobrý kilometr, možná i víc, tudíž "slovák" má více než dost času zaregistrovat, že za ním jede motorka... Silnice se narovnala a stala přehledou, slovák pořád nepředjíždí... dám blinkr, nechám ho dvakrát, třikrát mrknout, mrknu do levého zrcátka a začnu předjíždět slováka i s traktorem... ale nepředjedu...

Brzdy Modré kvílí, kola z počáteční rychlosti kolem 70 km/h téměř stojí, páčka spojky i přední brzdy je zamáčknnutá až k řidítkům, cítím jak se Janča na mě tlačí a já svírám vší silou stehny nádrž, zatímco zuřivě podřazuji. Jsem na levé krajnici, po zvládnutí rekace na situaci, kdy při předjíždění slovák strhl prudce vlevo volant aniž by registroval, kde v tu chvíli je motorka jedoucí jakou dobu za ním, zuřivě držím klakson a skrz otevřenou helmu řvu ty nejsprostší nadávky jakých jsem schopen... tlak mám v tu chvíli tak 300/200 a tep přes 150...

Modrá odvedla vynikající práci, brzdy ani gumy nezklamaly, přesto, že jsem na ně slyšel spoustu výtek a sám jsem je v poslední době (člověk si zvyká a zvyšuje nároky) nehodnotil příliš dobře. Ano, trocha sebechvály buden následovat :), i já si zasloužím pochvalu :), za dobře zvládnutou krizovou rekaci :)...

Traktor předjíždíme oba, slovák se mi snaží ujet, dojíždím ho a jedu těsně vedle něj a nadávám mu do otevřného okýnka nepublikovatelnými výrazy. Chci mu kopnout do auta, ale bojím se jeho reakce, a také že bych nás tím mohl schodit nebo si v rychlosti kolem 90 km/h dost ublížit. Předjíždím ho a dávám blinkr vpravo čímž ho chci přimět, aby zastavil a vyřídit si to s ním ručně a stručně. Obtisk mé kanady v jeho običeji a kloubní protektory rukavic od jeho krve by byly dostatečnou satisfakcí za skutečnost, že nás málem zabil... Slovák je srab, a to i přesto, že jich je plné auto. Nezastaví, neomluví se, debilně čumí a projíždí.. uvažuji o tom, že si nechám na záda našít nápis "ROAD RUNNER", protože jsem si nikdy nepřipadal tak silný, jako v této situaci...

Zastavujeme, klepou se mi ruce, je mi divně.. Schodou okolností stojíme pod největší větrnou elektrárnou, jakou jsme kdy viděli a tak se opět potvrzuje známé pořekadlo, že všechno zlé je pro něco dobré. Nepříjemná zastváka je korunována sérii velice povedených fotografií. (č. 1, č 2 + předposlední odkaz)

Po 2 hodinách jízdy i s onou nucenou přestávkou, jsme v Kolíně, opět na obvyklé pumpě, kde na nás již půl hodiny čekají naši "spolucestovatelé". Po chvíli vyrážejí, zatímco my se ještě občerstvujeme a tak je předjíždíme až v rámci předjetí jedné kolony stojící na červené kvůli opravě mostu někde před Mladou Boleslaví.

Jelikož nás začíná pěkně bolet sezení a i další části těla, stavíme ještě v Doksech, kde si kupujeme na doplnění energie můj oblíbený nápoj Shock!. Bohužel se mi ulomil na plechovce "háček" na otvírání a nenapadlo mě nic lepšího, než plechovku otevřít palcem Palec mi samozřejmě zůstal v plechovce, přičem jsem byl od hlavy k rozkroku zlitý Shockem. Horší bylo, že při tahu palce ven jsem si ho rozřezával o ostré hrany otvroru v plechovce. Nakonec jsem s pomocí klíčů a nadávek nedosáhl újmy na zdraví, ale osvobození palce.

Po dopití zbylých 2/3 plechovky vyrážíme na posledních 55 km cesty a ve cvhíli, kdy za Děčínem, před garáží, slézáme z motorky, přichází mi sms od mamči, že jsou doma...

Tak je to fajn, tak to má být, dovolená se vydařila :)

Na tachometru je 21201,7 km, tzn. že Modrá zestárla za poslední čtyři dny o 701,5 km :)


Rekapitulace cesty aneb plány byly uskutečněny :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší