Orlík

7. srpen 2008 | 08.03 |

Zpráva o víkendu 26. - 27. 7. 2008

sobota 26. 7. 2008

1) V Lovosicích jsem vždy ztracen

Janča brigádničí sobotu co sobotu v pekárně a tak ji (terpve) v deset vyzvedávám a vyrážíme na motorce s mezizastávkou u mě a u jejích rodičů směr Orlická přehrada.

Počasí krásné, silnice široká a přehledná, kamionů tak přiměřeně, ale samý radar a omezení... takže děsná nuda... neznám nudnější úsek cesty než je Děčín - Lovosice - tam stavíme, tankujeme a kupujeme si pití. Také koukáme do mapy, abysme věděli kam že to dál, jelikož po dálnici na Prahu se mi jet nechce. To by byla další nuda, kdy se držíte řidítek (spolujezdec řidiče) zuby nehty a pořád sledujete jen to, který šílenec se řítí rychleji než vy a kam mu uhnout. Z takové cesty není v nejlepším případě nic, než unavené tělo.

Vyjížídme z pumpy a první křižovatku projíždíme až ke kruháči. Na něm mne napadne, že jsme měli odbočit už na té první křižovatce, tak chválím kruhové objezdy a vracíme se. Na oné křižovatce je v námi požadovaném směru zákaz vjezdu, tak se vracíme zase na pumpu kde jsme tankovali a odtamtud vyrážíme zpět k první křižovatce.

Cestou necestou se promotáme skrz Lovosice až k chemičce a výpadovce na Litoměřice a Terezín, kam jet nechci. Otáčíme se tedy zpět a již mírně "nasejřený" - jak říká budoucí švára - se vracím nejen na první křižovatku, ale i na onen kruháč, který projížídím rovně až na ten další. Tam vede rovně silnice kamsi do pekel a nebo na dálnici, které se chci vyhnout.

Rezignovaně stavím na krajnici a jdeme s Jančou studovat mapu, tentokráte klasický auto-atlas a né tu vytištěnou z Route 66. Rozhodneme se jet rovně do "kamsi". Jelikož číslo silnice, kterou momentálně chceme, je jak v tomto směru, tak ve směru vlevo, rozhodujeme se samozřejmě špatně, což se dovtípím asi až po deseti kilometrech.

Už opravdu vzteklý nadávám, že pojedeme radši domů, když se nevymotáme ani z Lovosic a chovám se opravdu jak malé děcko, nebo spíš velký rapl. Je mi ze sebe trošku na nic, ale nemůžu si pomoct... Voňavku ve spreji, která mi vypadla z kufru, když jsem v něm cosi hledal, jsem málem vzteky rozkopal.

. .(zrovna včera jsem přemýšlel, od čeho na ní mám ty promáčkliny) a Janče jsem vztekle odsekával, zatímco jsem nadával na kde co... Ona zatím v klidu našla (další) možnou cestu...

Vracíme se zpět k Lovisicím, na "poslední" kruháč, kde můžeme odbočit nyní vpravo - na druhou část oné silnice, ale jelikož to smažím abych se uklidnil skoro 160tkou, jsme během chvilky u oné první křižovatky, kde jsme začali bloudit, projíždíme jí k chemičce a jedeme směr Terezín, kde po dalších deseti km najížídme konečně na směr, který jsem si podle Route 66 vybral.

V bezprostředním okolí Lovosic jsme tak najezdili 50 km... Lovosice = nikdy více!


2) Mapa, věrný přítel spolujezdcův

Po dalších deseti, patnácti kilometrech, kdy jsem Modrou hnal mezi vesničkami jak nadutou kozu a marně tak doháněl ještě marněji ztracený čas, jsme museli zase stavět a koukat do mapy. Janča se opět osvědčila jako vynikající navigátor a nebít její chuti hledat propojení silniček a hlavně bodu, kde vlastně přesně jsme, dávno bych to vzdal a jel domů... na tohle mám hroznou povahu, jsem vztekloun a jak mi něco nejde samo, tak to radši vzdám ... Během jízdy tahá Janča z bundy mapku z Route 66 a naviguje od městečka k městu, občas zastavíme a kontrolujeme cestu dle mapy a tak když jsme konečně ve Slaném, tak se zlepšuje nálada i mě, jelikož vím, že konečně jedeme opravdu kam chceme a máme za sebou kus cesty. Ze Slaného do Kladna a Berouna se jelo hezky a pohodově, skrz zajímavou krajinu, ale jako obvykle nebyla chuť stavět každých pár km kvůli fotce... bohužel... Zastavili jsme se až v Příbrami, kde jsem si nebyli již jistí další cestou, jelikož si nám dvě mapy mírně protiřečily a cedule nám moc nepomáhaly.

3) I kousek od cíle se ztrácíme

Janča, která sem na Orlík jezdívala coby třináctiletá dívenka většinu cesty prý prospala a tak se nám situace s orientací těsně před cílem moc nezjednodušila. Ve chvíli, kdy jsem chtěl odbočit směrem k přehradě jsem byl přesvědčován, že mám jet dál a neměl jsem... najeli jsme si dalších 10 km a ručička palivoměru se ocitla u nuly... Vracíme se tedy ke směrovce Orlík - přehrada a sjíždíme dolů k vodě... Opět ale špatně, protože jsme najednou až pod přehradou a né v kempu Spálenka, který hledáme :) Janča volá babičce, aby nás navigovala a ta nás pošle zpátky do vsi Bohostice (zase deset km navíc) a tam prý odbočit hned vpravo... vyjedeme až nakonec vsi, ale ani jediná odobočka vpravo Ptám se místních, kudy kam a ti mi říkají, že mám jet zpět a první odbočkou vpravo... tudíž babička si plete strany ... první vpravo... místo očekávané cesty dolů k vodě se šplháme kamsi vzůhru k lesu až do další vsi.. zase špatně... tentokrát to bylo kupodivu méně než 10 km navíc a už se tomu musím smát ... Vracíme se a další odbočka vpravo je ta správná... průjezd lesem, vidím stánek, kemp, vodu... a jsme tu... hurá! Kemp Spálenka těsně pod Orlickou přehradou... uff... Měli jsme ujet za 4 hodiny předpisové jízdy 182 km, podle předpisů jsem rozhodně nejel a jeli jsme to skoro 5,5 hodiny a nejeli o 60 km více... ale je tu krásně... uff...

4) aktivní odpočinek

Dostali jsme hned oběd a všechny jsme pobavili naším blouděním. Janča, zlato moje platinové se diskrétně vyhnula vylíčení mé vzteklosti. Po obědě si dám pivečko a v klídečku odpočívám před karavanem.. dokud nepřišla bouřka. V té se jdeme vykoupat a ta voda... to je balada! Krásně čistá, teplá... no prostě letošní favorit č. 1!

Po bouřce si půjčujeme lodičku a plujeme pod přehradu a pak k dalším zátokám... Cestou potkáváme "parník" a to zrovna ve chvíli, kdy máme rozbité veslo :-D Vracíme se za více než dvě hodiny příjemně unavení a od babičky dostáváme z části z legrace a z části vážně, držkovou :-D K večeři si ogrilujeme něco na zub, pak se jdeme projít na pivko a brambůrky ke kiosku a po kempu. Před desátou odpadáme a to navzdory tomu, že spíme na té šílenosti, které se říká nafukovací dvojlůžko pro návštěvy. Vodní postel bych rozhodně nechtěl .


neděle 27. 8. 2008

5) nedobíhají se jen vlaky a autobusy

Ráno mne Janča nepoznává, jelikož spím déle než ona a ještě v půl deváté se mi nechce vstávat, ale jsem donucen :). Jdeme nakoupit snídani a po té se vykoupat. Jak příjemné :). Pak nás děda veze loďkou s elektromotrem do zátoky, kde staví "parník". Z místa našeho vylodění ale musíme dojít ještě necelý kilometr lesem k molu. Pár set metrů od něj ale najednou slyšíme jak loď troubí a tak jí dobíháme seč nám nohy a plíce stačí.. stihli jsme to... za dva lidi na Orlík - zámek a zpět to je rovných Kč 420,- ale plavba je to náhderná, jsme nadšení :)

6) Orlík - zámek

Skupinu co přijela lodí s námi necháváme odejít na prohldíku a jdeme až na tu další, kde nás je o polovinu méně. Alespoň jsme si zatím stihli projít park a udělat párfoteček. Orlík je můj nejoblíbenější zámek, stejně tak, jako nejoblíbenější hrad je Bítov a krásná zřícenina je Střekov. Prohlídka zámku je zajímavá, výhledy z oken fantastické, trofeje z lovů nepřeberné, interiéry krásné. Prostě super, pokud máte možnost, rozhodně zámek s falešnými půlkulatými věžemi navštivte. Mé hodnocení je samozřejmě za 1.

7) Cestou - necestou, koupání tam, kde se to nesmí a nečekané setkání

Abysme dědu neobtěžovali veslováním, jelikož baterka na motor již mlela z posledního když nás odvážel k přístavišti, rozhodli jsme se z přehrady vrátit lesem do kempu po svých... cesta to je schůdná díky svažitému terénu a všudepřítomnému listí opravdu obtížně a rozhodně ji nedoporučuji pro rodiny s malými dětmi. Předtím jsem se ještě ale zastavili na hrázi a pak se ještě vykoupali přímo pod ní. Né, nikam mě to netáhlo ale divný pocit jsem rozhodně měl . Hladoví, unavení, ale plní fajn zážitků se vracíme v půl třetí k babiččině karavanu. Tam k našemu údivu sedí další návštěva - Janina sestřenka (která nás moc nemusí)se svým přítelem. Přijeli na týden na dovolenou.. Zejména díky babičce u stolu s obědem probíhá alespoň nějaká, i když více-méně nucená debata.

8) Poslední vykoupání

Počtvrté v životě a pro letošek určitě naposledy se koupu v Orlické přehradě, (sudy a bedny narozdíl od jachtiček nikde žádné) a dovádíme s Jančou. Děda se s námi loučí a odjíždí loďkou na ryby, přičemž mi říká, že lepší je opravdu vracet se přes Prahu po dálnici... dáváme si kávu a ještě něco málo na posilněnou a kolem půl šesté vyrážíme zpět domů... k benzině dojížídíme již opravdu na výpary...

9) Kolona a další padlý motorkář

Cestou k pumpě míjíme v protisměru kolonu né kratší než kilometr. Než natankuji a zaplatím, je kolona až na pumpu.. ještě že mám motorku a většina řidičů je natolik ochotných akceptovat, že se vedle sebe vejdeme, že dva kilomtetry z nekončící kolony předjedu prakticky na jeden zátah. Celkem jsem najel vedle kolony 4,5 km než se trošku roztrhala a musím se přiznat, že jsem často používal plnou čáru jako pruh pro motorkáře... a to nebyla ani dvojitá. Nejel jsem nijak rychle, přesto z protisměru na mě mával jiný motorkář známým gestem - zpomal kámo, zpomal! a když jsem dojel k další křižovatce, pochopil jsem proč... další nedání přednosti v jízdě rychle jedoucí motorce... pomuchlané auto, střepy, motorka se zdeformovaným předkem a její řidič nidke... přesto "mu zatroubím", což policajti nechápou a jen tupě zírají na mojí "U" značku mizící v dálce směr Praha...

10) Praha v pohodě, děda měl pravdu...

V praze jsem byl autem jen jednou a stačilo to... na motorce nikdy a v plánu jsem to opravdu neměl. Naštěstí průjezd Prahou, po zeleném okruhu byl zcela bezproblémový. Za chvilku se ukázaly cedule se směrem Teplice, Ústí nad Labem a to už bylo téměř vyhráno .

11) Na dálnici je hlad

Zvyklý, že na motorce najedu na nádrž něco přes 200 km (na rezervu nejezdím) najednou hledám zoufale čerpačku a ono nikde nic... je pekelně znát, jestli jedete v klídku kolem 5tis ot/min s občasným zatáhnutím za plyn a nebo jestli to pořád smažíte 140 a někdy i mnohem víc... Čerpačka mezi Prahou a Teplicemi nikde, (až na jednu, co jsem přejel), takže v UL je ručička palivoměru již opět na nule... uff.. ještě, že už jsme "za rohem", to už dojedeme... jen si ještě zastavíme na housce v Globusu..

12) Modrá má taky hlad

Zatímco my jsme se nacpali houskou se sekanou, Modrá nedostala nic... a hned za Ústím najednou nějak nechtěla jít za plynem... bylo mi jasné, která bije... od tankování najeto 170 km.. vyřadím, motor po chvilce chcípá a dojíždím jako na kole na pumpu, kterou mám přímo před nosem. Hned za mnou doslova doskáče další žíznivec s autem. Bohužel pumpa je setmělá, mají zavřeno... Nevím co Ti nadávající kluci v autě, ale já přepnul na rezervu a frčel dál... Po patnácti km je čepračka, kde jsem léta dělal... zastavuji a dříve než si sundám helmu zjišťuji, že nemají benzin... óóó koukám, že se tu za ten rok, co tu nejsem, nic moc nezměnilo... Dotankovávám až v Děčíně a místo obvyklých necelých 10ti litrů se do nádrže vleze rovných 11...

13) A zase doma

Modrou šup do garáže, já s Jančou šup do auta, zpátky na pumpu, dotankovat auto, stavit se u Janči doma a pozdravit její rodiče, tzn. ukázat se, že jsme celí a tradá ke mě domů... Je po desáté a odpadáme, ráno v 6 vstávám zase na brigádu, Janča o hodinku později na praxi...

Fotky, které jste mohli vidět při klikání na odkazy plus pár dalších najdete zde (110 - 122) , zde (025 - 027) , zde a zde


PS: jak jsem rád, že Janča zachovala navzdory mému hroznému chování chladnou hlavu a neřekla "tak se vraťme!"... Bylo to super :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Orlík hablina 07. 08. 2008 - 08:21
RE(2x): Orlík davidhavel 07. 08. 2008 - 08:47
RE(2x): Orlík samotar®vzpomina.cz 07. 08. 2008 - 14:55
RE(3x): Orlík davidhavel 08. 08. 2008 - 06:50
RE: Orlík vojtahavel 07. 08. 2008 - 13:00
RE(2x): Orlík davidhavel 07. 08. 2008 - 13:10
RE(3x): Orlík vojtahavel 07. 08. 2008 - 14:39
RE: Orlík samotar®vzpomina.cz 07. 08. 2008 - 14:55
RE(2x): Orlík vojtahavel 07. 08. 2008 - 17:55
RE(3x): Orlík davidhavel 08. 08. 2008 - 06:49
RE(2x): Orlík davidhavel 08. 08. 2008 - 06:48
RE: Orlík jana* 09. 08. 2008 - 13:19