Davidhavel | 1. cyklo den aneb přesun vlakem Děčín - Lanžhot

 22. 6. 2010

- od rána jsem jak na jehlách a netrpělivě vyhlížím půl jednou, což je čas, který jsme si určili pro přesun na nádraží - po vlastní ose, s tím, že bágly nám přiveze autem švagrová. Před odjezdem ještě zkontroluji kola, namontuji Janče stojánek, který záhy při pokusu o ohnutí kvůli házejícímu kolu lámu a tak ho opět sundavám. Oběd ve školce, sprcha a frčíme.

Cestou Janča snad v kuse držkuje na špatně seřízené přehazování a protivítr a kdo ví na co ještě o čem nevím, protože ji ztrácím kdesi za sebou a to přesto, že si jedu své pohodové tempo. Začínám na tu dovolenou být zvědavý  víc a víc..

V jednu chvíli, kdy čekám na to, až mě Janča dojede, mi vypadává z košilové náprsní kapsy foťák a katapultuje se tak přímo proti asfaltu. Janči digitál... svůj jsem si loni/... :-? Janča to bere obdivuhodně v klidu, pouze s jízlivou poznámkou, že stát se to jí, tak už řvu a posílám ji koupit nový dříve, než odjedeme... foťák se rozšklebil a jedno z tlačítek zapadlo tak, že nejde "secvaknout" zpět, ale jinak funguje. Naštěstí.. Přijít o možnost fotit na dovolené, by mě velmi mrzelo.

Na nádraží čekáme na spoluce/..., který nám byl popsán jako vysoký, dlouhovlasý, kudrnatý blonďák a krom toho, že si dal solidně na čas, tak přišel na kluka poměrně malý, nijak zvlášť dlouhovlasý ani blonďatý, natož kudrnatý klučina, kterého Janča znala z dřívějších ročníků :). 

20 minut ! vyřizuji zpáteční jízdenky, kdy se musí radit všechny tři pokladní, jak mi prodat na mnou vybraný spoj lístek pro dva lidi a dvě kola. Nakonec dostávám 5! jízdenek :-D

EC směr Břeclav nám jede na čas a po slušně stresujícím nakládání kol (za minutu nutno vyložit 2 kola a dva důchodce + bágly a naložit 3 kola, 3 bágly a 3 batohy + 3 lidičky jedněmi dveřmi) nás čeká 5 hodin pohodové jízdy bez přestupů. S "kudrnatým blonďákem" Michalem si rozumíme a tak padá návrh na pivko od roznáško/.... Třetinka Krušovic 12° nás stála každého 100,-- :-D

V Břeclavi jsme na čas, budoucí bytné předáváme bágly a následujících 6 km do Lanžhotu "frčíme" kolem ještě pořád vyplavených polí opět po vlastní ose. Přivítání učitelským sborem je příjemné a to zejména proto, že dostávám grilované masíčko právě sundané z grilu :-D. Ubytování je slušně nekomfortní, jelikož se jedná o spojené "unimobuňky" se zděným jádrem a sociálním zařízením. Nejvíc mě dostalo vlhké povlečení a deky :( No nic, kvůli bydlení tu nejsem a snad bude cena přijatelná.

Vyrážíme do hospůdky opět v sestavě Janča, já a Michal a dáváme si dva kousky po 17,- (jakýsi Steiger). Janča dostává pravou točenou vinnou limonádu a to přímo z dvoulitrové PET láhve :-D

Moc nám nechutná a tak to jdeme poměrně brzy zalomit, respektive se prvně ještě  projít už samy dva do městečka.

Díky permanentně se rozsvěcujícímu světlu na chodbě, které nám skrz prosklené dveře dopadá slušnou měrou až do postele, usínáme až kolem půl 1, ale to už je jiný den a my jinde jsme ;)

Kdo chce vědět více: Lanžhot je nejjižnější morav/... žijící velmi bohatou tradicí lidových zvyků a obyčejů. Lanžhotské hody s nádhernými kroji se konají vždy po svátku Povýšení svatého Kříže (14. září)

Ti pozornější z vás si jistě všimli, že pod slovy jsou odkazy na fotografie, kdo si nevšiml, může se zde prokliknout d/....