Vrabinec

17. březen 2009 | 16.28 |

 Ráno se do sytosti vyspím a když vykouknu ze svého střešního okna, nezbývá mi než závidět Pařízkovi, že vyrazil na motocyklu na Motocykl. Svítí sluníčko a teplota atakuje 10´C. Usedám do auta a jedu pro Janču do práce a už je mi jasné, že z plánů na dnešní velký úklid bytu (opět) sejde. Po obědě vyrážíme na výlet a protože zítra nás čeká v sedle motorky více než 300 km, volíme auto, díky čemuž můžeme vzít s sebou i Vojtu.


Nejedeme daleko, ale v duchu myšlenky, že každý by měl znát hlavně své okolí, než vyrazí v dálavy, se rozhodujeme pro dlouho plánované dobití zříceniny hradu Vrabinec. 

Vyrážíme po staré cestě do Ústí nad Labem a za nedlouho je náš dnešní cíl před námi. S přístupovou cestou je to ovšem o poznání horší. Nejsme žádní peciválové a po dlouhé zimě je pohybu opravud třeba, takže vyrážíme rovnou za nosem. Doslova... mimo jiné to znamená 40% stoupání po souvislé vrstvě listí na velice kluzkéStoupání vrstvě blátíčka, takže často lezeme po čtyřech :-D. Bůh zaplať za nízký porost, kterého se můžeme přidržovat, stejně tak jako za četné skalky, pařezy a kmeny stromů.

Zhruba po dvaceti minutách tohoto náročného výstupu jsme těsně pod zhříceninou a cesta pořád žádná. To co se jevilo z dálky jako někdejší hradby, za kterými jsme si toužebně přáli najít cestu pro dvounohého tvora nebylo nic jiného než "moře" kamenů.

Nevzdáváme se a pouštíme se do druhé fáze dobívání neznámého hradu ze 14. st. Cesta, tedy "cesta" je ještě nepřístupnější a složitější, naštěstí stoupání není již tak příkré. Pocit zadostiučinění se dostavuje o dalších 20 minut později, kdy se dotýkáme skály, na jejíž vrchol bych rád vystoupil, jako kdysi náš táta.

Uděláme pár foteček a ve chvíli, kdy zjišťuji, že tudy to opravdu dál nepůjde, Janča nachází cestu do útrob někdejší tvrze a co víc, vidí početné skupinky lidí, kterak v klidu přicházejí po červené...

Ano, v tu chvíli si vzpomínám, že mi Pařízek říkal, že nahoru vede červená... nezapomenu to pronést nahlas, Vojtu tím pobavím, Jana metá z očí blesky a úsměv na tváři se jí objeví až ve chvíli, kdy jako první vystoupí né ke skále, ale k hradu a dívá se na nás zhora.

Vrabinec je vidět již z dálky a při cestě z Ústí do Děčína (či obráceně), ho nelze nad údolím řeky Labe přehlédnout stejně tak jako vysílač Buková hora. Již zdola je znát, že se nejedná o žádný malý "objekt", přesto mě jeho rozlehlost překvapuje, stejně jako počet lidí, kteří sem spolu s prvním sluníčkem zamířili.

Vrabinec je oblíbeným místem horolezců, ale i bez jejich zkušeností a výbavy můžete vystoupat nejméně na dvě místa, okud máte výhled do údolí Labe jako na dlani, rozhodně doporučuji.

PS: z Těchlovic po červené! :)
Vrabinec

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Vrabinec milan* 17. 03. 2009 - 17:02
RE(2x): Vrabinec davidhavel 17. 03. 2009 - 17:12
RE: Vrabinec parizek 17. 03. 2009 - 18:54
RE(2x): Vrabinec davidhavel 17. 03. 2009 - 19:00
RE(3x): Vrabinec parizek 17. 03. 2009 - 22:03
RE: Vrabinec vojtahavel 17. 03. 2009 - 20:26
RE(2x): Vrabinec davidhavel 17. 03. 2009 - 20:46
RE: Vrabinec hospodynka 18. 03. 2009 - 10:57
RE(2x): Vrabinec davidhavel 18. 03. 2009 - 14:24