Neziderské jezero - Rakousko

23. březen 2012 | 13.46 |

Zima nás již (doufejme) definitivně opustila a tak jsme před týdnem s Pařízkem téměř zuřivě plánovali, jak využít nadcházející víkend. Volba byla jasná - řádně zahájíme motorkářskou sezónu!Martin není žádný troškař a protože mu je republika malá, přicházel s takovými cíli jako je Baltské moře a nebo Balaton. Konečná volba padla na Neziderské jezero v Rakousku.  Máme  tak alespoň připravený itinerář pro příště ;).

V pátek odpoledne se setkáváme v Praze u příležitosti pořízení kamarádova nového stroje.

01 Petrovo XJ

Utvrzujeme se v plánech a časovém harmonogramu. Přidá se k nám prý ještě Pařízkův dlouholetý přítel a spolucestovatel Pavel.

Po návratu z Prahy do Děčína vypukne mírně chaotické balení a vyřizování takových "formalit" jako cestovní pojištění, které jsem zcela opoměl. Spát tak jdu až po půlnoci a ráno v půl šesté jsem již zase na nohou.


Sobota - den 1.

Vše nanosit do auta, oživit auto (tzn. donést do něj baterii, kterou skladuji pro její stáří a nevyužívání Pepy doma), oškrábat skla (sakra, to je zzzima!), rozloučit se s Jančou a můžu vyrazit. Do garáže...

Vše vynosit z auta... cože? Tohle všechno nacpat do brašen a na tuhle motorku? No nazdar... po půlhodině je nabaleno a já také. Dokonce jsem se i zahřál. Kontrola motorky před jejím nejdelším výletem: světla svítí, klakson troubí, spojka... co s ní sakra... a jéje, už zase! Spojkové lanko drží sotva z poloviny, s tím dojedu tak možná do Ústí, při troše štěstí do Prahy, ale co dál? Dát klukům vařič a vrátit se domů? Ale jak, bez lanka? Blbost... tohle musím nějak zblastit... 

Posílám smsku, že dorazím později, ale podstatné je, že v tu chvíli držím již v ruce lanko z jízdního kola!, které jak doufám bude použitelné. Bylo ;) Netváří se sice nijak věrohodně, ale spojku ovládá. Vyjíždím v osm hodin.

Mlha se ne a ne zvednout, takže do Lovosic se spíš plazím než jedu, navíc je mi dost chladno a to přesto, že mám na sobě několik vrstev termoprádla. To nocování ve volné přírodě, kdesi v Rakousku, navíc u jezera, to bude asi opravdu zážitek. Alespoň vyzkouším bratrův spacák, který je údajně komforntí i pod hranicí bodu mrazu.

Najžídím na dálnici a zobrazovaná teplota mě ani nepřekvapí - celé 3! Celsiovy stupně... oj oj. Alespoň, že to sluníčko se začíná snažit prokousat. Proplétám se mezi kamiony a hltám kilometry jak jen to jde. Jízda po dálnici mě extrémně nebaví.

Před Prahou zastavuji, příroda volá. Ten den to bude ten nejurputnější telefonista. Chlad a nízký posez spolu s těsnými kalhotami svírající můj pupek dělají svoje.

101_2819 na hranici Prahy

Mírně nervózní vjíždím do naší stověžaté matičky a nechám se navigovat na Pařízkovu novou adresu. K mé radosti ji trefím bez problémů na poprvé, né jako tu původní, kde jsem se pokaždé točil jako holub na báni. 

Správný vchod trefuji dle zaparkovaného BMW 1200 na kterém jezdí Pavel. Sotva slezu z motorky, kluci vycházejí z domu. Načasování naprosto dokonalé ;). Než se seznámí a trochu pokecáme, je tady na svém TransAlp-u i Pařízek a tak před desátou můžeme vyrazit.

mozno vyrazit

Vedením skupiny je pověřen Pavel, který nás bez problémů vyvádí po dálnici z Prahy a dle předchozí domluvy směřujeme na Tábor, který objíždíme a dále pokračujeme přes Soběslav do Jindřichova Hradce.Tempo není zrovna předpisové, spíše příjemně svižné, tak akorát na hranici možností mých a mého stroje. 

JH

V Hradci se lehce občerstvujeme, uděláme pár fotek a naplánujeme další část trasy. Přes hraniční přechod v Nové Bystřici opouštíme republiku a směřujeme do motorkářské prodejny Louis ve Vídni.

hura do CK

"Tak vám tedy povím, že né všechno je v té kapitalistické cizině růžové" ;) ... Policie nedbá svého pohodlí a s radary snad v každé druhé obci nelení zastavovat kde koho a kontrolovat kde co. Značky, které vypadají jako naše dodatkové značí číslo silnice, což jsem se dozvěděl až poté, kdy jsem pochopil, že neudávají počet křižovatek, které přetíná hlavní silnice, ani počet zatáček, které nás čekají.  Naprosto šílená je Vídeň. Přestože neprojíždíme centrem, semafory jsou od sebe vzdálené maximálně 200 m a jsou naprosto nesynchronizované! Co se mi ale líbí je blikání zelené předtím, než přeskočí na oranžovou. Překvapivý je také fakt, že se nestojí v žádných dlouhých kolonách a když se má jet, tak se jede, pokud se tedy nestojí na semafóru :-D.

Modlím se za spojkové lanko z jízdního kola! Snažím se mu ulehčit práci tím, že se rozjíždím na dvojku a okamižitě přeřazuji na pětku, ale to už zase zastavuji. Takhle je to snad 3/4 hodiny, než se prokoušeme k Louisovi.

Takový shop a parkoviště veškeré žádné... chudáci kluci moravští musejí zběsile naskakovat do přeplněného auta v rušném provozu, obtěžkáni nákupem motodoplňků.  V prodejně se zdržíme tak hodinku, Pařízek sehnal co potřeboval, Pavel co chtěl a já proti plánu utrácím za něco, co již dlouho odkládám - servisní sadu na opravu pneu nahrazující pochybný sprej z Tesco.

Než se vymotáme z Vídně, uteče další půlhodina. Vidíme jeden "hrad", obří přístav, který jsem měl z počátku za nádraží bez kolejí a letiště, odkud nám nad hlavami startují během minuty hned dvě letadla. Největším zážitkem tak byl přejezd Dunaje.

Malinko nás začíná tížit čas, což se projevuje na změně jídzního stylu mých spolucestovatelů a protože jsem si vybral místo posledního, mám chvílemi opravdu co dělat, abych je neztratil z dohledu. Pravda, jednou, jednou na mě čekali. Hodní kluci ;). No co naplat, objem nenahradíš ;)

Se západem slunce se citelně, avšak nijak dramaticky, ochlazuje. Cítím vodu, doufám, že je to jezero a né dešťové mraky. Za chvilku je cíl na dohled ;). 

Projedeme jakousi místní "promenádu" a zajíždíme cestou mezi křovinami do hlubokého rákosu, který obklopuje většinu Neziderského jezera. Cíle bylo dosaženo ;).

I tak muze vypadat cil

Chvíli uvažujeme zda svůj improvizovaný tábor rozbijeme i přes zákaz zrovna zde, ale když zjistíme, že k vodě se tudy ani nepodíváme a vše kolem je značně podmáčené, vracíme se "na hlavní třídu".

Zde ponecháváme motorky a již za tmy míjíme opuštěné turnikety a směřujeme k vodě. V dálce je vidět světla majáku. Zajímavé. Maják na jezeře, které má svoji největší hloubku 1,8 m. Vím, že to spolu nesouvisí, ale přijde mi to takové poměrně dost kontrastní ;).

Pavel se nás táže, zda budeme bivakovat jen ve spacácích, či chceme půjčit jeho stan, který s sebou kvůli nám veze. Jsem zdrcen :-D. On opravdu jel s námi až sem jen proto, aby se projel a poté co si dal něco málo k snědku vyrazil zpět do Litoměřic :-D. Doma je ještě před půlnocí...

Když jsme osiřeli, rozhodujeme se protlačit motorky skrz turnikety a zabydlet se v uličce mezi zamečnými převlíkárnami. Na tachometru mám 495,5 km.

Kempovani v breznu

K večeři spořádám(-e) půl bochníku chleba k plechovce mexického guláše a fazolí a popijeme něco piv. Usnout se pokoušíme již před jedenáctou, ale slovenská omladina dovádějící kdesi opodál se baví natolik nahlas, že po ukončení našeho povídání při nejlepším klimbáme.


Neděle - den 2.

Spím cca od půlnoci do půl páté a spí se mi překvapivě dobře. Bratrův spacák je jendoznačně ten nejlepší v kterém jsem se kdy válel. Odpouštím mu tak i jeho objem a hmotnost. Zatímco mě budí skřehotání (vodního?) ptactva, Martin spokojeně odfukuje a já se pokouším zachytit pár nočních pohledů skrz foťák.

101_2860 Podersdorf se probouz

Ve čtvrt na šest zapínám vařič a o pár minut později budí ze sna mého parťáka vůně kávy a oplatek. Pekelně se mu ze spacáku do ranního chladu nechce, ale nedá mu to ;).

Po snídani se dáváme do zapojování aktivního držáku Martinovi nové navigace, jelikož budu radši, když nás povede domů ona, než ta moje. Taková banalita a než se to povedlo tak, jak jsme chtěli, utekla více než hodina. Já alespoň mezitím pobalil a sluníčko mělo čas vyšplhat po své dráze o pěkný kousek výš. Dnes bude ještě hezčí počasí než včera.

101_2883 hura na molo

Vyrážíme na procházku k molu, majáku a fotíme co se dá. Je tu hezky a v létě tu musí být úžasně, ale asi hlava na hlavě. Jen to jezero není zdaleka tak čisté, jak jsem si představoval.

Po půl deváté dáváme Neziderskému jezeru a městečku Podersdorf am See vale. Směřujeme ke Slovenským hranicím a po jejich obvodu k hraničnímu přechodu Laa-Thaya do Znojma. Tato cesta se mi líbí mnohonásobně více než ta přes Vídeň. Krajina hezká, cesty kvalitní a prázdné a všude plno syslů a zajíců. Bohužel značná část jich konční pod koly, naštěstí né našimi. Značka "pozor sysel", která mě tak pobavila, tak zde má rozhodně své opodstatnění. Také míjíme spousty větrných farem a další se budují. Až si říkám, jestli už jich není až moc...

větrníky ve výstavbě

Chvilku po poledni jsme v Dešově, v místě mému srdci nejbližšímu. Martin se vydává objevovat hrad Bítov a já posedím u kávy s překvapenými tetkami.

Ve dvě hodiny Dešov opouštíme, stavuji se za prarodiči na hřbitově zapálit jim svíčku a pak vyrážíme co nejrychlejší cestou do Prahy za Petrem, který chce již také řádně provětrat svůj nový stroj, ale na celý víkend s námi vyrazit nemohl.

Zcela míjíme Moravské Budějovice a přes Litohoř se dostáváme po důvěrně známé trase do Želetavy, Stonařova a Jihlavy. Ta už se také léta pouze objíždí a přitom je škoda ji minout. Cesty se napřímují a člověk přestává vnímat okolní krajinu. Míjí krásná místa i města a neví o co vše přichází. No, to jen taková odbočka.

nemám rád dálniční přesuny, chci být v Praze co nejdříve, aby Petr z vyjížďky také něco měl a nešinuli jsme si to domů po tmě (a zase po dálnici...). Za Jihlavou tak najíždíme na D1 a já tak poprvé důvěrně poznávám "tuc-tuc-tuc" jízdu. Při nájezdu na dálnici jsem měl půlku nádrže benzinu, ale protože jsem držel Erku poměrně dost pod krkem, kopec nekonec, a že jich Vysočina má, po 60 km jsem musel tankovat. 38,60 ale nebyla nejhorší cena, kterou jsem na D1 viděl. Humus... 

Petr,Martin a ja

V půl páté se střetáváme s Petrem a po nutném namazání řetězů nás Martin vyprovází ven z Prahy, zatímco mi směřujeme (opět po dálnici!) do Nové vsi, kde nás chytá dešťová přeháňka. Zde sjíždíme z dálnice a nazdařBůh vybírám trasu směr Mělník. Ve zpětných zrcátkách sledujeme západ slunce a míříme dál do Štětí, Polep, Liběšic a pěkně přes kopečky do Zubrnic a Velkého Března

O pár kilometrů dál mi zasvítí na tachometru údaj999,9 km a před sebou mám ceduli "okres Děčín" ;) V Boleticích dotankujeme, na Starém městě se stavíme za bráchou vrátit spacák a prohodit pár vět o víkendu a už to valím-e do garáže.

Boletice

... v 19 hodin poplácávám motorku děkovně po motoru a nádrži, zvládli jsme to ;) Prozatím náš nejdelší výlet, dlouhý 1014,8 km :).


Zvětšit mapu

Díky všem za účast a příjemnou atmosféru přátelé!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Neziderské jezero - Rakousko vojtahavel 23. 03. 2012 - 16:50
RE(2x): Neziderské jezero - Rakousko davidhavel 23. 03. 2012 - 17:00
RE: Neziderské jezero - Rakousko vyletnici®svetu.cz 17. 04. 2012 - 16:50
RE(2x): Neziderské jezero - Rakousko davidhavel 19. 04. 2012 - 19:05
RE(3x): Neziderské jezero - Rakousko vyletnici®svetu.cz 19. 04. 2012 - 20:04