Dnes poprvé řídím T815

11. leden 2011 | 22.22 |

Tak jsem ji dnes zkrotil... poprvé a doufám, že né naposled. Provětral jsem svůj velký řidičák, na kterém už barva notně (a doposud zcela zbytečně) zaschla. Osmělil jsem se a využil příležitosti k získání zkušenosti. Krocení se podobalo boji s litou šelmou (alespoň dle řvu z převodovky, který nebyl nepodobný řvu tygrů z cirkusových klecí), ale zejména díky mému "instruktorovi", jsem se vracel domů natěšený na příště. Vlastně můj pocit z dneška byl zcela opačný než po prvém návratu z "C" autoškoly, kdy jsem byl pevně rozhodnutý za volant náklaďáku již nesednout...

Vojenská T815

Fotka je stará skoro 10 let, ale už tehdy mi byla T815  líbivím hřmotem z motoru velice sympatická... třeba se jednou i sžijeme ;)


Ráno vstávám v pro mě netypickou hodinu - před půl šestou ranní a vyrážím s Golfičem na odstavku, kde parkuje vozidlo, které mi má dnes sloužit k zasvěcení mezi opravdové řidiče profesionály. Od autoškoly jsem v náklaďáku neseděl (přes půl roku) a tu jsem absolvoval ve zcela jiným vozidle (IVECO Eurocargo) než je T815.

Pracně nastupuji (Tatra má fakt děsně neprakticky umístěné schůdky do kabiny) a usedám spolu s mým dnešním "instruktorem" do kabiny coby spolujezdec. Nestačím se divit prostoru, v kterém jsem se octl. Oproti Ivecu je zde mnohem mnohem více místa, což je způsobeno zejména absencí lehátka za sedačkami. Tatra naskočí na první pokus a libozvučně se rozezní zvukem, který jsem si na vojně opravdu oblíbil, leč pouze z prostoru korby.

Popojíždíme pár kilometrů na snídani (kávu) a je vidět, že "instruktor" nejezdí jen pro obživu, ale že se řízením tohoto stroje opravdu baví. Marně se snažím pochytit způsob řazení, frekvence přeřazování a nutnost několika úkonů "současně" je zcela odlišná způsobu jízdy v osobním autě nebo právě v Ivecu, o kterém jsem právě dnes pochopil, proč instruktor tvrdil, že je to jen velký osobák.

Zatím co popíjíme kávu, "instruktor" mi na sucho vysvětluje tlačítka, přepínače a budíky na palubní desce a poté to nejdůležitější - řazení. Dozvídám se, že mám zapomenout to, co jsem se v Ivecu naučil (po odřazení malé řady 1-5 řazené schodně s osobním autem následuje tzv. "odfouknutí", kterým se dostanete do řady velké a úplně stejně pokračujete dále) . Mám si  uvědomit, že Tatra nemá synchrony - zařízení umožňující plynulou změnu v rychlostních stupních. Velká a malá řada rychlostí je v Tatře řešena zcela odlišně a to přepínačem na samotné řadicí páce. Řadí se tedy stylem malá rychlost-velká rychlost-vyšší rychlost (tzn. malá 3, velká 3, malá 4, velká 4 atd.) Navíc, nutné je dvojité vyšlápnutí spojky (spojka-neutrál-spojka-přeřadit) a při podřazování navíc použití meziplynu (spojka-neutral-meziplyn-spojka-podřazení) a samozřejmě přepínání velké a malé řady. Co je ale vůbec "nejhorší" je fakt, že Tatra má otočené řazení! Opět se řadí do "H", nicméně tam, "vespodu"  není umístěna rychlost 2 a 4, ale naopak 3 a 5. Guláš, guláš a guláš... začínám být nervózní... Je mi naprosto jasné, že brzy vytvořím bramboračku. Nezbývá než doufat, že domů nepojedu s držkovou...

Po kávě popojedeme na nedalekou stavbu, kde zjišťujeme, že dnes budeme více platní jinde. Vyjíždíme tedy ze stavby a po chvíli je čas na střídání stráží... přesedám za volant tohoto kolosu (sakra, ty schůdky jsou opravdu na blbém místě!) a startuji. Poté metodou pokus omyl rozsvěcím světla a pak se rozjíždím. Jsme prázdní, malá 3 je tak akorát. Tedy byla by... Levý blinkr je sice fajn, ale na ruční brzdu se ani Tatře moc nechce. Ruční brzda, kde že je? Aha, vlevo vedle sedačky... Tak znovu. Odbrzdit a jedem... "Instruktor" se usmívá a říká "netoč ji, hned řaď". No jo, ale jak a kam? :-D Jakžtakž pochopenou teorii nejsem schopen použít v praxi a tak jedu a jedu na malou trojku a nechávám si poradit. Přepnutím páčky na řadicí páce směrem k sobě si připravím přeřazení do velké řady, ke kterému nyní stačí pouze vymáčknout a pustit spojku. Nádhera! Tatra zcela hladce přeřadí a rozjede se o trochu rychleji. V náklaďáku ve městě mi přijde, vzhledem k mým zkušenostem, již rychlost 35 km/h až dost, ale řadíme dál.. Tedy máme řadit...

Máňa

"Připrav si přepínač do malé řady a přeřaď na čtyřku"... Sakra, kde že je ta čtyřka? Jako by na pětce? Pohled na řadičku je mi prd platný, neb je ještě tma... "Instruktor" se směje a pobaveně kouká, jak přepínám malou-velkou řadu sem tam, jelikož si ne a ne zapamatovat, na kterou stranu je to správně. Co že tam mám vůbec za rychlost? A jak že se přeřadí vejš?

"Přepni si to na malou řadu - to je ke mně", pak zmáčkni spojku, vyřaď, znovu zmáčkni spojku a zařaď čtyřku - nahoru od sebe". S příšerným lomozem se mi to na třetí pokus povede. Kdybych byl dostatečně rychlý, určitě bych nyní věděl, kolik má převodovka na tomto kolečku zubů... Očekávám pohrdavý pohled, ale jelikož se pekelně soustředím na jízdu, zaslechnu pouze "...ale je tam".

Přeřazení na velkou čtyři je poté, co si ověřím kde má být páčka předvolby, již hračka. Příští náklaďák chci automat ;) Několikrát jsem upozorněn na fakt, že se zbytečně (zejména vzhledem k váze auta a zmrzkům) a nebezpečně držím krajnice a skoro lížu svodidla. Má pravdu a tak ani moc neprotestuji... a snažím se styl jízdy napravit.

Přijíždíme k první křižovatce, mám podřadit... Kde že jsou ty blinkry? Z velké čtyři omylem volím rovnou velkou tři... oj oj, vůbec se jí tam nechce. Grrrr... hrrrr....úúúúú....áááá..grrrr a je tam. Sakra, vždyť jsem si to v Golfu již od minulého týdne trénoval, co je sakra za problém podřadit s meziplynem? Stydím se...

Předjíždí nás osobní auto a snaží se nás zastavit... marně :-D Brzdy Tatry mi přijdou nevyzpytatelné... člověk brzdí brzdí a nic se neděje a najednou auto stojí. Bohužel o pár metrů dál, než bylo v plánu. O citlivém dávkování si zatím mohu nechat zdát, ale to se vypiluje. Hned, musí.  Človíček, co nás zastavoval je jeden z bývalých kolegů "instruktora", ale když už zastavím, pár metrů před ním, objede nás a pokračuje v cestě... :-? Asi se divil, co mají za nového řidiče a "instruktora" si nevšiml. 

Podobným stylem co se řazení týká, tzn. chaoticky a necitlivě pokračujeme v cestě a ačkoli se sebou nejsem vůbec spokojený, "instruktor" mě chválí za ovládání auta jako takového. Stopka - nic, nic, přestože tisknu pedál nic a najednou stojíme... Tatra se zhoupne a já stojím přesně na hranici křižovatku, uff.. to bylo tak tak. Musím si na to dát víc bacha... jenže když člověk řeší to bláznivý řazení, jak to mám všechno stihnout? :( :-D "Pan instruktor" je pořád v klidu, má můj obdiv.

Popojedeme ještě pár kilometrů a vracíme se prakticky tam, kde jsme ráno začínali. "Zastav mi před přechodem". Po zkušenosti s brzdami na STOPce brzdím s takovým předstihem, že před přechodem pro mě znamená cca 10 m od čáry :-D. "Tak ještě popojeď"... popojedu a zastavím... na přechodu, jaj... :-?

Přesedáme, ne snad proto, že bych šel "instruktorovi" již na nervy (nebo to jen dobře skrývá :-D) a jedeme naložit. Dnes budeme vozit hlínu s kameny. Na skládku. Nakladač nám nadělí pár lžic do korby a můžeme jet. Jsem rád, že nejedu s naloženým autem, na to mám si myslím ještě dost času. Vždyť tu dnes jsem jen na rozkoukání, no ne?

Zajedeme na skládku a vysypeme. Nečekaně ošklivé místo, ačkoli se jedná jen o skládku zeminy. Prázdnou Tatru opět pilotuji já. Tentokrát v terénu. Auto se příjemně houpe a brodí se statečně bahnem a kalužemi.

Přijíždíme k hlavní silnici a tam se rozjedu dokonce na 60 km/h :-D. Za sebou v zrcátku vidím jednu "ségru" - stejnou Tatru, ale hned jsem opraven, že jich je tam kapánek víc... jo jo, rovnou další tři ;) Nikdo mě nepředjíždí, divím se... "Instruktor" se směje a říká, že si určitě ti za námi myslí, že před nima jede nějaký důchodce. Kruháč, mazec... Ty jsi neměl v autoškole rád. Iveco má kola až za kabinou, navíc je (myslím) delší (občas hledám v zrcátkách kdy vykoukne vlek :-D) a tak se mi s Tatrou jede po kruháči o moc lépe, bez problémů - pokud tedy opět nebudeme mluvit o řazení. To mi fakt nejde :( Ne a ne a ne se trefit bez dlouhého přepočítávání zubů...

Před městem samotným se opět vystřídáme a jedeme pro další fůru. Jak já bych chtěl, aby mi to šlo jako "instruktorovi". On jezdí již šest let...  a prý nezačínal o moc lépe než já. No nevím, podle mě mě dost chlácholí, ale jsem za to rád. Zcela opačný přístup, než jsem zažil v autoškole je mi více než sympatický.

Naložíme, odvezeme na skládku... tedy před skládku! "Instruktora" napadlo to, co mě napadlo, že ho napadne. Sedám za volant naložené Tatry a odvážím ji vysypat... Chování auta je mi velice sympatické. Nezdá se mi, že by byl rozdíl v tom, když jsem ji vezl prázdnou a když je teď naložená. Asi to bude tím, jak moc se soustředím na to řazení. Bohužel zatím pořád bez (ne-)slyšitelného výsledku.

Vyjedeme nahoru na skládku a jdu couvat.... ze zrcátek je dobrý výhled, ale přesto mírně zmatkuji a tak je mi raděno. "Instruktor" mi vysvětlí jak zvednou korbu a já nadšeně pozoruji, že se daří ;) Má radost, že mám radost ;). Popojížděním s autem při zvednuté korbě se snažíme vysypat zbytky nalepené hlíny, k čemuž je potřeba necitlivé zacházení s plynem, což mi problém nečiní :-D. Alespoň něco...

Dáme si pauzičku, které využijeme k seznámení s autem jako takovým... tady máš skleničku na naftu, tady je hnízdo na vzduch, tady se zvedá kabina a tady se kontroluje olej... tady je kardanka, která se musí pravidelně mazat a ještě zkontrolujeme gumy.

Odjíždíme ze skládky a je mi doporučeno, ať trénuji řazení.. pořád mi to nejde... "instruktor" si všiml, že celkem často zapomínám, že spojka se musí vymačkávat dvakrát a navíc, že meziplyn dávám při vymáčknuté spojce. Podřazuji... spojka-neutrál-meziplyn-spojka-rychlost a ticho! Né, nechcíplo mi to, já poprvé podřadil bez počítání zubů!!! Jsem nadšený a "instruktor" pronáší že věděl, že to půjde... ;) Moje radost trvá přesně do dalšího řazení, ach jo...

Po najetí na hlavní se mi povede přeřadit dobře ještě dvakrát, zbytek radši nekomentovat... trvá mi to moc dlouho a rychlosti hledám jinde než opravdu jsou, v tom bude asi největší problém. Přesto valím k městu na velkou pět rychlostí maximální povolenou a pohoda, kterou vyzařuje "instruktor" mi dodává hřeji pocit, ač se sebou nejsem dvakrát spokojený.

Tímto mé seznámení s T815 končí, musím se vrátit domů... 

Znovu musím konstatovat, že jen díky přístupu mého "instruktora" nejedu domů s depkou, ale naopak s dobrou náladou. Domlouváme se na příště a on nabírá do kabiny dalšího, na zkušenou... 

Smekám a ještě jednou děkuji !

PS: Když to se mnou psychicky vydržíš, věřím, že i mě to naučíš.... hlavně aby "Máňa" vydržela taky ;)

Závěrem chci jen dodat, že ač článek nejspíš vyzní, že jsem totální řidičské "tupé hovado", jsem přesto se sebou celkem spokojený. Tedy až na to řazení... :( Nikoho jsem nepřejel, do nikoho a ničeho nenaboural, "Máně" viditelně neublížil, nikdo mě nevytroubil ani si neklepal na čelo či ještě hůře negestikuloval. Takže chci, chci pokračovat ve "výuce" a opět mám chuť stát se řidičem profesionálem, nejen papírově.

Díky, pane "instruktore" ;)



Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.33 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Dnes poprvé řídím T815 vojtahavel 11. 01. 2011 - 16:41
RE(2x): Dnes poprvé řídím T815 vojtahavel 11. 01. 2011 - 16:42
RE(3x): Dnes poprvé řídím T815 davidhavel 11. 01. 2011 - 18:45
RE: Dnes poprvé řídím T815 bohac22 11. 01. 2011 - 23:10
RE(2x): Dnes poprvé řídím T815 davidhavel 12. 01. 2011 - 10:46
RE(3x): Dnes poprvé řídím T815 vojtahavel 12. 01. 2011 - 17:11
RE(4x): Dnes poprvé řídím T815 davidhavel 13. 01. 2011 - 14:38
RE: Dnes poprvé řídím T815 string 12. 01. 2011 - 21:34
RE(2x): Dnes poprvé řídím T815 davidhavel 13. 01. 2011 - 14:40
RE: Dnes poprvé řídím T815 janča 12. 01. 2011 - 23:41
RE(2x): Dnes poprvé řídím T815 davidhavel 13. 01. 2011 - 14:42
RE: Dnes poprvé řídím T815 chees 15. 10. 2013 - 19:42
RE(2x): Dnes poprvé řídím T815 davidhavel 17. 10. 2013 - 19:48