Od maminky k mamince

9. červen 2012 | 10.17 |

Loňský prosinec jsme byli s mamčou a přáteli na Vánočním koncertě Fešáků. Mimo jiné hráli a zpívali písničku od Michala Tučného - Tam u nebeských bran. Nemám tu písničku rád, přestože je krásná. Ačkoli o tom může leckdo vcelku úspěšně pochybovat,  jsem větší cíťa než se tvářím a tak se dojímám poměrně lehce a často. U této nevyjímaje:

Proč o tom píši a proč tento název článku? Nu proto, že maminka mi řekla, že v té písničce vidí mě... Abych situaci náležitě zesměšnil a nepoddal se návalu dojetí, pronesl jsem "no to Ti teda pěkně děkuju, takovej pohřební song". Slzy byly zažehnány, ale u srdce to zahřálo. Mamča mi nemusela ani říkat, že tím myslela "tu práci, ty problémy, ty mé sny o cestování...." Neřekl jsem to. Nemohl jsem. Nevěděl jsem co.

Kdesi bylo řečeno, že pokud dostane člověk kompliment (ať už upřímný či ten ze slušnosti), je to vlastně dárek. A za dárek slušní lidé děkují. Tenkrát jsem to nevěděl a i kdybych věděl, neřekl bych..: děkuji! 

Předevčírem jsem s mamčou vedl podivně situovaný rozhovor, na který syn vůči mámě nemá asi právo. Hodně jsem o tom přemýšlel a přemýšlím vlastně dosud. Bohužel jsem držka, která říká (alespoň většinou) věci tak, jak je cítí. Téměř bez obalu. Jsou lidé, kteří si mě za to váží. Myslím, že je to i moje mamča. Možná proto jsem podvědomě vytušil, že si ten rozhovor mohu dovolit, ačkoli se mně samotnému nelíbilo, kam se řítí. K dané situaci jsem přesto vyjádřil svůj názor a stanovisko. Zvládl jsem to slušně a  kulantně jsem dialog ukončil tím, že člověk má dělat to, co ho činím šťastným, ať už s tím okolí souhlasí, či nikoli.

Toto píši proto, že jedna písnička, co mi právě teď hraje v uších, mi připomněla nejen zmíněný rozhovor, ale vidím v ní zase já Tebe, mami ;). Určitě si najdeš ty správné části...

synátor nejstarší ;)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře