Někdo, koho jsem kdysi znal...

22. červenec 2012 | 15.24 |

 Mám rád písničky v kterých jsou "slyšet pocity". Tato mne zaujala hned na poprvé. S překladem jejího názvu jsem si marně lámal hlavu. Ještě že jsou přátelé, kteří umí anglicky podstatně lépe než já. Google spolu s YouTube dokonali zbytek.

Text vystihuje většinu mých dnešních pocitů.

Věřím, resp. jsem si skoro jist, že zase bude dobře, ale po kolikáté už? Donutilo mne to přemýšlet o tom, zda jedinec může vytvořit zcela jiný vztah než měl ten předchozí. Kdy a proč dojde k tomu, že spousta věcí se začne znovu opakovat ? Proč už zase narážíte na ty samé věci, která vám vadily už u někoho jiného? Vybíráme si opravdu tak stejné typy partnerů, kteří nás nedokáží ani přirozenou cestou soužití změnit, stejně jako to nedokážeme my sami? Proč kopírujeme tak hrozně vzory získané ze soužití s rodiči, když s nimi sami vnitrně nesouhlasíme?  Znamená to, že se celý život budeme hádat kvůli stále stejným věcem?

Je to únavné a vyčerpávající. Ubližuje se tím tomu druhému i sobě samému. Jsou ale věci, z kterých nechcete ustoupit a chcete je mít ve svém životě za standard. Třeba jako bezpečné a klidné zázemí na které se můžete z 99% spolehnout. Nejsem dokonalý, nehledám dokonalost, ale vím co chci a co ne.  

Nemám rád depky, tím méně pokud mám být jejich strůjce pro člověka, který je mi nejlbižší. Pro člověka, s kterým jsem zcela reálně uvažoval o legitimním partnerském soužití.

 Jeden jako druhý míváme pocit, že "jsme s někým, koho jsme kdysi znali..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře