2015 - nejen dojmy z filmů

20. leden 2015 | 16.56 |

Tak a je to tu: konec marodění, zítra se vracím do procesu. Dá se předpokládat, že na dlouhou dobu se minimálně v tomto směru odmlčím a tak jsem tu s posledními třemi "upoutávkami" na filmy:

Divergence - slušný snímek o tom, jak by také mohl vypadat apokalyptický svět, kdy jsou lidé kastování do několika málo skupin. Zdá se, že téměř vše funguje ideálně, ale protože je člověk tvor nepoučitelný, zatouží jedna skupina ovládat ty ostatní. Je jen štěstí, že existují lidé, kteří do žádné ze skupin nikdy nezapadli, ale člověk se vždy bojí odlišného... romantický příběh na pozadí akčně dobrodružného sci-fi. Vůbec ne špatná podívaná, rozhodně zajímavější než zprofanované HungerGames (viz níže).

Drive  (Jízda na doraz) - thriller vůbec ne ve stylu Rychle a zběsile, ač o vynikajícího řidiče a zlodějnu jde také (původní příběh z Rychle a zběsile). Chlapsky zajímavý film okořeněný láskou s vynikající hudbou, jen ten konec mi přišel takový přiblblý...

Lovci hlav - v poslední době čte hodně lidí knížky od "Nesbo", ke knize jje cesta dlouhá, na film dle předlohy tohoto autora jsem byl opravdu zvědavý.. a ? Nebyl vůbec špatný! Vlastně se mi líbil. Zajímavý krimi-thriller o tom, jak se zavodáckému zlodějíčkovi umění může zkomplikovat život, když ve svém krycím zaměstnání nehodlá vyhovět milenci své ženy. Jen ta norština se mi poslouchala ještě hůř než němčina...


Loňský nadpoměrně úspěšný rok je nenávratně v tahu (na Silvestra jsme šli spát coby unavení rodiče zcela nekompromisně ve 22:30 po "novoročním" přípitku svařákem :D) a musíme se prát s rokem novým. Rok 2015 nezačal vůbec přívětivě , jelikož hned v jeho první den  zemřel další člen rodiny. Naštěstí jde o širší okruh, což znamená, že pro můj vztah s dotyčným se už nepoužívá žádné pojmenování. Nemění to ale nic na tom, že to byl člověk, kterého jsem sice neviděl mockrát, ale byl to chlap, s kterým byla legrace. Myslím, že si svůj život užil...


V práci jsme dostali dle očekávání hned z kraje takovou nálož (trest za dovolenou), že to hezké nebylo, co víc, projevilo se více než doposud, že pracuji v ženském kolektivu. Někdy tam fakt nejsem rád. Dělat za dva lidi, pod snesitelným, ale permanentním tlakem, odbornou práci, která není vůbec prací mojí... Nevděk (resp. falešný vděk) za každým setkáním, k tomu se nabalují výmluvy, polopavdy a lži..po nevydařeném vánočním večírku a zejména pak po vánoční dovolené se mi zpět do procesu vůbec nechtělo, nicméně nějak na živobytí vydělávat musím a když už jsem konečně dostal tu smlouvu na neurčito, budu muset vydržet. Přesčasy zdarma v rámci dané měsíční almužny fakt ale dělat nebudu.


Tak či onak, moje tělo řeklo záhy STOP  a protože jsem od půlky září do konce listopadu přecházel virózy střídané se zánětem průdušek (ano, kvůli práci a také proto, že být nemocný doma s miminem není vůbec ideální) vystavilo mi červenou kartu hned sedmý den roku. Stěží jsem dokončil směnu a s horečkou upaloval domů do postele. Nadopoval jsem se práškama a uprostřed noci mi bylo nějak lezavo. Zimnice to nebyla, vzdor tomu, že jsme měl na sobě tepláky, termotriko, mikunu a tlustou duchnu mi bylo neskutečně chladno. Nějak jsem to s těmi léky asi přehnal, když jsem z 38´C srazil za pár hodin teplotu na 35,5... druhý den jsem jel z manželčína donucení k obvoďačce, které dlužím nejedno vyšetření. Viděla mě asi ráda :D, protože má ale své starosti se stěhováním ordinace, nic neřešila, napsala mi třídenní! antibiotika a poslala mě s neschopenkou domů.


Byl jsem upřímně rád, jestli něco v posledních měsících cítím opravdu fyzciky, tak je to únava. Slovy klasika "sem  unavenej!" Nemůžu se ubránit vzpomínce na mamku, která byla poslední měsíce svého života také velmi často extrémně unavená, přecházela nastydnutí a ... například myla okna s horečkou! . V práci byli samozřejmě z mé pracovní neschopnosti nadšení. Někdy mám pocit, že ač jsem tam ta nejspodnější myš, vše se bez mé přítomnosti značně zadrhává. On to vlastně není ani tak pocit, když jsem chyběl jeden jediný den, kolegyně mi následně sdělila, že jsem byl opakovaně postrádán snad 12x! a lidé opouštěli naši kancelář s téměř tragickými výrazi ve tváří s tím, že věc odloží, dokud nepřijdu!!! Pak se člověk dozví, že vlastně ani tak moc nepracuje a že dělá práci, u které se nemusí myslet, tak proč v ní jsou chyby....


Jsem doma 4 dny, bez teplot. Třídenní antibiotika na týden (rozuměj mají zůstat v těle a fungovat 7 dní ač jsou to tři tablety) mám dobraná, ale nebýt přítele Brufena, lépe mi tedy není.. zdá se, že moje věštba "až jednou onemocním, nebude to na týden" dojde naplnění. Dobře tomu tak. Alespoň mám čas podívat se na nějaké ty přáteli doporučené filmy, což je vlastně důvod, proč jsem začal psát tento článek... Název filmu zatím ani jeden a slov jak na*...psáno! Tak pojďme na to: 


Fakjů pane učiteli


Film, který bych si sám z netu nestáhl už kvůil tomu názvu. Pubertální ptákoviny ve stylu Hele vole, kde mám káru už jsem dávno přerostl. Navíc německá produkce? No nazdar, takže takové Holky to chtěj taky? No nazdar, to byla katastrofa.  ALE! ... odpočinková kravina to sice stejně je, vtip je často založen na pubertálních výrazech, ať již dějových nebo slovních, ale zkouknout se to dá. Vývoj je samozřejmě předvídatelný, přesto se místy upřímě pobavím. Že se nakonec bude jednat o dojemnou love-story, to bych od filmu s tímto názvem opravdu nečekal. Nebylo to zlé, možná si to někdy pustím znovu aneb něco pro velmi nenáročného diváka. Každopádně, učitelé tohoto kalibru by asi na spoustě škol nebyli na škodu.


Cuckoo


Seriál, s tuším že 7? díly. Britský, tudíž pro středoevropana poněkud suchý humor. Hlavní postava, vyhulenec, který by rád spasil svět se nakýbluje se svojí novomanželkou k jejím konzervativním rodičům a tchánovi tak vznikne nepřekonatelný problém. Oč mi Cuckoo (hlavní postava) byl lidsky sympatyčtější díky jeho pohledu na svět (myslím, že postava je mnohonásobně charakterně hlubíš, než by kdo od seriálu tohot ražení čekal), o to víc jsem chápal jeho tchána, který s ním ne a ne vyjít. Právě ale díl, kde se spolu sjedou extází byl ten nejlepší :D... Zajímavé je, že tento seriál jsem dostal od človíčka, který po mém sms komentáři sám konstatoval, že když seriál shlédl, měl pocit, že ho musel někdo dlouho sledovat a pak to natočili podle něj :D... Bavte se a zkuste i přemýšlet o tom, co Cuckoo hlásá... Viděl jsem jednou, znovu si to nepustím, ale užil jsem si to!


Bony a klid 2


Jedničku zbožnuju. Ta má příběh, sílu, grády. Líbí se mi záběry, jak v automobilce "bouchají škodovky", líbí se mi nadutost veksláků i jejich bohémský styl života založený na okrádání "nesmyslného systému". Líbí se mi reálnost s jakou je naivita potrestána atd... ale to všechno je jednička z roku 1987. Nevím, kterého exota napadlo na tak úspěšném filmovém trháku chtít znovu urvat další "bony", ale celý film je tak trapný!  Jeho jedinou myšlenkou je fakt, že staří veksláci se mají v dnešní době ještě lépe, protože o něco málo smysluplnější "systém" obírají legálně. Vše ostatní jsou pouze prostřihy do původního filmu. Odpad, který si ponechávám jako odstrašující případ "dvojek", které prostě nesnáším.


Annabelle


Také jasná "dvojka". Ve vynikajícím  hororu V zajetí démonů,  se panenka tohot jména vyskytne snad jen proto, aby udělala zdarma reklamu svému sesterskému filmu, který stojí lautr za prd. Samozřejmě, mít doma panenku, která se sama pohybuje a zažít napadení sektou, zblázním se, ale jinak? Horor? Triller? Hlavně nezajímavá nuda. Napětí jsem pocítil snad jen z důvodu, že se podstatná část příběhu točí kolem mimina, což mne coby novopečeného otce chtě nechtě muselo zasáhnout. Nebrat, ne ne ne, ještě, že jsem ušetřil za kino...


Chraň nás od zlého

to je jinačí kalibr. Záplekta vycházející z jiné kultury, neotřelý detektiv, velmi neformální kněz a úžasně zahrané vymýtání ďábla, fakt mazec! Velmi doporučuji.


Drákula - neznámá legenda


Drákulů jsem viděl snad desítku verzí, neznámá legenda mě tedy zaujímala již názvem, kino mi uteklo - bohužel. Film jsem žral od začátku do konce a na konci mě mrzelo, že už je konec. Dalo se pokračovat, klidně další hodinu, dvě, ale chápu, že to už by nešlo o neznámou legendu. Maximální zážitek, nikdy mě nenapadlo, že to mohlo být klidně takhle, a že "princ s drakem ve znaku" mohl být tak velký lidumil, že pro ostatní obětoval úplně vše, včetně sebe


The Box - Skříňka

aneb něco málo z televize. Nerad se dívám na televizi. Reklamy mne obtěžují, prodlužují nesmyslně stopáž filmu a tak u nich usínám obvykle při rozuzlení zápletky. Stalo se mi tak i tentokrát, naštěstí u filmu,  který jsem již kdysi viděl. Námět je naprosto úžasný - dostanete domů krabici v které je strojek s tlačítkem. Druhý den vás navštíví muž, který vám za stisknutí tlačítka do 24 hodin nabídne milion dolarů, ale s vědomím, že tím někoho, koho neznánte, zabijete. Pokud tlačítko nezmáčknete, dostane krabici s totožným obsahem někdo další. Zmáčknete tlačítko nebo ne? ... před koncem filmu jsem opět usnul, ale tentokrát mi to vůbec nevadí. Z úžasného trilleru se stává nesmyslné sci-fi a celý film je tak degradován na podprůměr, který přesto stojí za shlédnutí. Ale co s tím tlačítkem... 


Očista (1, 2) Nedaleká budoucnost ve spojených státech... nezaměstnatnost prakticky nulová, násilí nulové.  Tedy až na jeden den v roce. Ideální stav? Ale za jakou cenu? Jeden den v roce, resp. jednu noc v roce, se smí úplně všechno. Vše je povoleno, odpuštěno. Polcie nic neřeší, záchranáři ani hasiči nepomáhají. Většinově schvalovaný "zákon", který je vcelku logicky ve svém důsledku namířen proti starým, nemocným, sociálně slabým a lidem bez domova, prostě proti "ekonomické zátěži", což je maskováno celoročním "klidem", kdy svůj vztek na kohokoli uvolníte právě jednu noc v roce. 

Prvně jsem viděl dvojku Anarchii, která obsahuje dva zajímavé momenty - sebeobětování nejstaršího z rodiny, který sám sebe prodá zbohatlíkům. Ti pro něj pošlou limuzínu a nechají si dědulu dovézt k sobě domů, do obýváku, který má stěny pro dnešní noc obalené igelitem. Stařík usedá na židli a kolem stojí "vyvolení" s mačetami... Prodal se, aby rodina finančně nestrádala...

Druhý zajímavý moment je lov lidí na objednávku. Určití, ne zcela konkrétní lidé, spíše "druhy" jsou loveni proto, aby byli vydraženi svým vrahům, kteří je následně masakrují v aréně...

První díl je, řekl bych, mnohem zdařilejší nebo mne prostě zasáhl více, díky "neanonymitě" a rodinému prostředí. Zbohatlíci, kteří by měli přežít ve svém zabezpečeném paláci noc v bezpečí jsou vystaveni riziku díky sociálně citlivému a očistu nechápajícímu malému synovi, který vpustí bezdomovce k nim do domu, aby ho ochránil. To se nelíbí skupince, která si "toto prase bez domova" vyhlídla a chtějí jej stůj co stůj "očistit". Když je dům dobit, přícházejí na pomoc sousedé, ale chtějí opravdu pomoci nebo se pomstít rodině za úspěch? 

Věřím tomu, že tento zvrácený a nelidský systém by mohl dost dobře fungovat (a že by se jednou otočil proti jeho vykonavatelům) o to víc mne film vyděsil a ač si ho nejspíš neuschovám, rozhodně stál za shlédnutí (zejména samozřejmě ten první "dí).

Vejška

Film gympl, na který vejška zřejmě navazuje jsem neviděl, vůbec mi to nevadí. Vejšku jsem vidět také nemusel. Nemám rád namachrované debílky, kteří se považují za seladony, přitroublé pipinky s krásnou tvářičkou a vysoustřuženým tělem, které jim to žerou a všichni se chovají, jako by svět patřil jen a jen jim. Těžko se tomu divit, když mají takové tatínky, kteří jim vyšlapávají cestičky a schvalují jejich jednání či je přímo v tomto směru učí. Vulgární pracháči co k penězům nepřišli prací, feťáci, nevěrníci, podvodníci, úplatkáři a mezi nim jeden sprejer co nemá jako jediný v hlavě nasráno. Ani nevím, jestli jsem se nudil, každopádně mě ten film neskutečně sral, protože jsem přesvědčený, že sposuta lidí to takhle opravdu má... příběh veškerý žádný. Prostě pohled do života prominentních vysokoškoláků, který může bavit asi tak akorát ty, kteří sní o takovém odporně asociálním prominentním, sebestředném životě. Humus. 

Některé "filmy o umírání "mám vcelku rád. Patří mezi ně "Seznamte se Joe Black" a "Než si pro nás přijde". Nejvíc k zamyšlení je film, který nevím, jestli mě více děsí nebo uklidňuje "Jak přícházejí sny". Dnes jsem viděl "Hvězdy nám nepřály". Jak odlišný film, jak odlišný svět od účastníků "Gymplu" a "Vejšky" (kterou jsem v tomto článku už zdrbl) přestože se jedná o vrstevníky. Hlavní hrdinové "z hvězd" jsou dospívající pár mladých lidí umírajících na rakovinu. Co k tomu napsat víc? Je to prostě šílené, vědět, že brzy umřu. Mít koupené pohřební šaty, nechat své přátele sepsat smutenčí řeč za svého života, konečně se zamilovat, chvilku před smrtí... stihnout si splnit sen... chvilku před smrtí... prostě síla. Film, který určitě stál za shlédnutí a který, jak doufám, nebudu mít důvod vidět znovu - on je totiž zejména v takové situaci vcelku inspirativní.

Předčítač

Film, od kterého jsem si od počátku dost sliboval. Mám rád pomalé detailní záběry, hrneček od kávy na stole, probouzející se den, měkké sluneční světlo. Následná sexuální gradace mne velmi překvapila a příjemně se sledovala. Žádné laciné "hop na to". Nedospělý mladík a žena přes 30, letní románek se vším, co k tomu patří. Střih. Mladík studuje práva a dostává se k procesu s bývalými dozorkyněmi v Osvětimi. Jedna z obžalovaných je jeho ex-milenka. Ta se doznává k činům, které nemohla spáchat a on to ví... přesto mlčí. Nechá svoji lásku dle jejího rozhodnutí radši zavřít na doživotí, než aby ji ztrapnil. Léta o sobě zdánlivě neví, on se ožení, má dceru. Rozvede se. Později začne své někdejší životní lásce zasílat audiokazety, podle kterých se ona naučí psát a číst. Přichází den, kdy je doživotí zkráceno na 20 let, které si již dotyčná odseděla. Jediný, kdo jí může pomoci s návratem do života je "chlapec"... Velmi zajímavé drama, ale znovu bych si pustil jedině první, milostnou část ;)


Hunger Games - je dlužno podotknout, že jsem neviděl jedničku, ale po shlédnutí dvojky o ni nemám ani zájem, byť obsahově musí být zajímavější. Filmové kvarteto o budoucnosti Ameriky, kterou ovládá všemocný vůdce Snow z bezpečí svého Kapitolu a pořádá tzv. Hladové hry. Nebýt hlavní představitelky (Jenifer Lawrence), nebylo na co koukat, jelikož jinak jde o kostýmový úlet odvaru z vynikajícího a originálního Battle Royale.

Horší než smrt - suchý, anglický, černý humor, který je z počátku opravdu zábavný, ale poměrně brzy začíná obsahem stagnovat a vypomáhá si v tomto filmu trapnými, až pubertálními zápletkami. Nejsem nadšenec anglického humuru, ale toto mi přijde i tak jako podprůměr, který jsem vidět nemusel a o nic bych nepřišel.



Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 2015 - nejen dojmy z filmů adil 12. 01. 2015 - 22:04
RE(2x): 2015 - nejen dojmy z filmů davidhavel 13. 01. 2015 - 12:18
RE(3x): 2015 - nejen dojmy z filmů vojtahavel 13. 01. 2015 - 22:14
RE(4x): 2015 - nejen dojmy z filmů davidhavel 14. 01. 2015 - 09:49
RE(5x): 2015 - nejen dojmy z filmů davidhavel 16. 01. 2015 - 08:08
RE(6x): 2015 - nejen dojmy z filmů davidhavel 16. 01. 2015 - 08:09
RE(7x): 2015 - nejen dojmy z filmů vojtahavel 16. 01. 2015 - 08:49