V práci to dobré tři měsíce stojí za... nic a vždy, když už si myslím, že horší už to být nemůže, jsem opět vyveden ze svého omylu. Dnes to měl být další z totálně vyšťavujících dní, ale... z ničeho nic se na chodbě začínají objevovat přepravky na jídlo a není jich vůbec málo. Vše se stěhuje do soudní síně, která sousední s naší kanceláří. To zase bude něco pro papaláše, pomyslím si a s nevyřčeným pokřikem "ke strojům!" zalézám do své kobky.

   O dvacet minut později přichází "kolegyňka" s tím, že od Hitrádia FM vyhrála pro naše oddělení snídani pro lepší náladu a že jsme všichni srdečně zváni! Mazec!

Žranici tu já nikdy neodmítnu, snad ani kdyby byla s nepřítelem! :D

Bylo to úžasné, však můžete posoudit sami na tomto odkaze :)

S kolegyní jsme známí žrouti, vydrželi jsme téměř nejdéle a snídali hodinu a půl :)

Sedím si tak s kamarády na pivku a přijdou jejich kamarádi...

Klábosíme, debata se stáčí přes hokej k autům, ženám a práci

"Kde děláš ty, Davide?"

"Na soudě"

".... tak to by jsi se měl stydět!"

... ???

Sedíme na zahradě, vedro, dusno k zalknutí,  žízeň...

"Dáš si něco k pití? Je tu chlazená voda..."

"Vodu nepiju, nejsem blbec...." :-? :D