Stěhování ke kolejím

 Psalo se 1. října 2011 a tátovi p. Kolář z Mírovického Mobilhaim Centra dovezl  zánovní (1 rok starý, předváděcí) mobihaim Europa Caravans 28-10-2 v rozměru 9x3,1 m za 400 tis. Kč. Usazení prováděla firma Trojan, což byli 26 let naši panelákoví sousedé :).

Po rozvodu rodičů a poté, co všechny děti opustily "rodnou hroudu" táta zůstal v panalákovém 2+1 sám. Tátu to vždy táhlo k chataření a zahradničení, vystřídal tři zahrady, při čemž na jedné vybudoval z plesnivého, jednoduchého, dřevěného přístřešku na nářadí luxusní chatičku se vším všudy, na druhou zahradu pak umístil maringotku, kterou upravil k obrazu svému, ale po rozchdou s přítelkyní ji dál nechtěl provozovat, třetí zahradu měl jen relaxační, jelikož od začáku věděl, že jeho působení tam, je pouze dočasné a tak vlastní pozemek a mobilhaim byl vlastně další, vcelku logický krok, i když částečně vynucený neakceptovatelným zdražováním nájmů (navyšování fondu oprav).

Samotná realizace šla ráz na ráz. 8. září 2011 jsme s tátou byli mobilhaim vybrat.

Tady budu žít...

Kupní smlouva podepsána

Během 3 týdnů se dohodla koupě pozemku (zahrada u tratě o výměře 404 m2, bez oficielní přístupové cesty, bez sítí, za šílených 180 tis. Kč), stihla se zřídit vlastní elektrická přípojka, 20. října 2011 pak byl vklad zapsán do katastru.

Domek na kolečkách :)

Máme proud!

Chtělo by to schody :)

 Sluší mu to tam :)

Stěhování věcí z paneláku, betonování sloupků a natahování plotu byly poslední práce, které jsem s tátou na pozemku dělal. Doteď si živě pamatuji, jak jsme se vstupními dveřmi po celém dni dřiny snažili protáhnout 2m ledničku širokou přesně jako vstup. Marně. Táta na mě sprostě řval, že to akorát zkurvím a já ho tak nechal šprajclého uvnitř, za ledničkou blokující dveře a odjel.

Dlouhé roky jsme pak spolu nemluvili a když už jsme mluvili, táta v rámci výpomoci, o kterou neuměl žádat, určoval termíny, které se mi nehodily, nárokoval si moje celé víkendy, vše muselo být hned, ale na druhou stranu následně v takovém socialistickém tempíčku, které zase nevyhovovalo mě.

Naše cesty se tak zcela rozešly až do října 2013, kdy umřela mamka a já vůbec nevěděl, jak tu táta žije, co řeší, proč  a jak a co dělá .. teď bych si za to rval vlasy, ale s mojí povahou a tátovým přístupem jsme to neměli jednoduché ani poté, co už jsme spolu zvládali alespoň nějak komunikovat.