Komentář, na který odpovídáte

17. 11. 2009 - 19:43
 

bublinkacz*: Budou nás asi tlouct, ale mám velmi podobné pocity. Mě bylo v té chvíli 19. Kdybych ještě studovala, pravděpodobně mě strhne dav na jakési náměstí. Ale ne, já už byla vdaná a měla dvouleté dítě. Proto jsem hospodařila už "před" i "po". No bylo by to dlouhé povídání. Ne, nemám se špatně. Ale to jsem se neměla ani předtím. Za těch dvacet let jsme vyrazili párkrát k moři až v posledních letech a to stejně do zemí, do kterých se "mohlo" i předtím. Na nic jiného nebylo a zřejmě nebude a to máme práci prakticky pořád. A tu, pokud si chceš udržet, děláš minimálně za 4 další lidi, aby ses firmě vyplatil. Stejně držíš hubu a krok. Naše země je absolutně nesoběstačná. Všechno prodali a rozdali či rozkradli. Ohánějí se nespravedlivými 50. léty. Ano, ale ta doba, do které jsme se narodili my, zas tak hrozná nebyla. Měli jsme, co potřebovali, práci, bydlení apod. Stát podporoval mladé rodiny. Zabte mě. Nepracovat byl trestný čin. A to právě hlavně chtěli zrušit. Co to je za svobodu vstávat denně do zaměstnání, že ?
Ano, můžou děti studovat v zahraničí. Opravdu můžou?

Vaše odpověď

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Proč jste zvonili klíčema?