parizek: Je to mrzute, ale konec dobry vsechno dobre.

Jeden muj deda celou dobu co pamatuju prolezek na invalidni posteli, nemohl ani poradne mluvit. Nemoc se pry i mozna prenasi ob generaci, proto doufam, ze v ramci honby za adrenalinem odejdu stastnej driv

Druhy deda, ktery mi za ten kousek casu dal vic nez otec za cely zivot zemrel osklive na rakovinu.
Budiz jim zeme lehka, vsak se tam potkame.