Na Pařízkovo doporučení jsme se vydali letos na Vánoční trhy do městečka Úštěk nedaleko Litoměřic a udělali jsme dobře ;).
Malebné městečko, které mají rádi i filmaři (např. RebeLové) bylo skrz naskrz nasáklé atmosférou Vánoc, což dokresloval i řádný mráz. Bylo tak mrazivo, že se člověku ani fotit nechtělo, ale přesto jsme pár snímků s Jančou pořídili.
Pokud se Vám bude zdát, že na většině fotek jsou stánky s jídlem, je tomu opravdu tak, ačkoli na trzích byly stánky naprosto vyvážené co do počtu vánočního zboží i lahůdek ;). Nebyli zde žádní vietnamští obchodníci s blikátky a zbožím pochybné kvality, ale naši, řádně promrzlí lidé, kteří nabízeli typicky české zboží a výrobky velice často ručně vytvářené, čímž zaplnili celé úštěcké náměstí. Bohužel, ale zcela pochopitelně byla na nemalém počtu stánků uváděna prosba o nefocení...
Setkat jste se zde mohli například s prodavači keramiky, starých vánočních ozdob, jmelí, dráteníky, kováři, košíkáři a s mnoha dalšími. Potkali jsme zde i čerty a s jedním jsem se dokonce srazil přímo ve vstupu do kostela, z čehož jsem byl dobře na větvi ;).
Úštěcký kostel je dominantou náměstí a zaslouží si vaši pozornost rozhodně i zevnitř. Prošli jsme se k Betlému, přispěli něco málo na obnovu kostela, prohlídli si nástěnné malby a oltáře a poté se zaposlouchali na pár chvil do uchvacujícího zvuku varhan.
Poté jsme navštívili místní základní školu, kde byly vystavené práce místních dětí na téma zima a Vánoce, z nichž některé byly více než typické a jiné velice nápadité. Paní, co měla výstavku na starost velice ochotně hned po vstupu nabízela kávu, čaj, grog a domácí štrůdl - to víte, že jsem neodolal ;)
Mrzlo až praštělo, soucítil jsem s trhovci a tak jsme spoustě z nich dali i nějakou tu korunu vydělat a koupili si mimo jiné i štěstí ;) Svářeček jsme letos nahradili horkým moštem s rakytníkem a udělali jsme rozhodně dobře - můžeme vřele doporučit ;)
Očička se nabažila, chuťové buňky byly uspokojeny, žaludek nasycen, ale prsty zejména na nohou, po necelých dvou hodinách procházení se, začínaly omrzat.. nejvyšší čas zamířit zpět k autu..
Ještě postojíme chvilku u kejklířů a polohlasně si zazpíváme koledy s živou muzikou, ale pak už opravdu mizíme, však jsme si to tu prošli celé dvakrát ;)
Z Úštěka vyrážíme do Litoměřic za Pařízkem, ale ten ještě není doma, čehož využívám, abych si zavzpomínal na vo/... v nedalekých kasárnách alespoň procházkou podél plotu. Janče tak vyprávím kdo ví po kolikáté stejné historky, ale ona přesto ochotně poslouchá ;)
U Pařízka je nám blaze, ostatně jako vždy... po kávě a kusu řeči co je u koho nového se rozhodujeme pro starou deskovou hru ze socialistických dob - Kamionem po Evropě, která nás perfektně zabaví na více než dvě hodiny ;) Naprosto úžasné, i po těch letech ;)
Večer vyrážíme na jedno a připojuje s k nám i Pařízkova sestra s její kamarádkou. Na to, že jsme odcházeli kolem osmé... no, prostě jsem chytil slinu a "domů" se vracíme lehce po půlnoci v mírně podroušeném stavu - tedy já ;). Cestou jsme ještě potkali jakousi hladovou pohotovost a moje radost nad tím, že si můžu o půlnoci dát smažáka v housce nezná mezí :-D. S prodavačem vedu k pobavení všech mírně opilý rozhovor, ale já ho varoval :-D... a místo Eidamu jsem dostal Ementál!
Ukládáme se do peřin a s Jančou vedeme dlouho do noci ještě všelijaké rozhovory, v kterých mám po ránu jisté mezery :-D. Prý mi chtěla dát dokonce čuchnout mýdla, což je prý způsob, jak z člověka dostat nenásilně pravdu :-D. Pařízek to ráno u snídaně rozsekne s tím, zda mýdla tekutého nebo kostky :-D :-D :-D
Budíka jsem měl nastaveného na devátou, ale z postele se mi tak krutě nechcééééé.... Navíc v sobě cítím ještě "zbytkáč&quo/...
Po vydatné snídani si předáme Vánoční dárky a je čas se rozloučit.... už v tu chvíli se zase těším na příště... ;)
Krásný čas předvánoční přátelé!
