Komentář, na který odpovídáte
davidhavel: Díky za podporu (opět)... Meči, věř, že už jsem celkem reálně uvažoval díky této situaci i větších šílenostech... Skautíku, líto je pro mě slabé slovo, konečně jsem měl před sebou vizi, že téměř ve třiceti letech začnu opravdu vydělávat, že budu k něčemu, potřebný a něco umět a ... místo toho jsem zjistil jen holý fakt, že jsem se měl držet oné "podřadné" práce, kterou jsem vykonával dosud, neb na nic jiného evidentně mozkovou kapacitou, sebevědomím a duševní silou nemám. A opravdu to nepíši proto, aby mi to někdo rozmlouval. Těch řečí v tomto směru už bylo za můj život víc než dost a ... sám nejlépe z dosažených výsledků vidím, co ano a co ne. Anuška, kéž by... za týden mám narozeniny, narozeniny, které tak zoufale nerad slavím a letos ještě více, neb meziroční bilance mi dopadá opravdu hrozně. Od loňského srpna jsem ve svém životě nezaznamenal významnější úspěch, zato těch proher nebylo vůbec málo... Mirko, má to jednu pozitivní věc, když (jako že těžko) práci neseženu, tak se uvidíme na vaší svatbě 
(ať žije ironie, můj obranný mechanismus). Životopisy jsem poslal už v pátek, na plavčíka do haly u nás v DC a na prodavače do elektra, bez odezvy. Jak jinak... hlavně mě mrzí, že jsem si kvůli O2 nechal utéct místo, po kterém jsem rok toužil - řidiče u České pošty... když já věřil, že to v O2 půjde a nakonec do práce chodíme (alespoň většina z nás) kvůli penězům a ty bych u té pošty takové nikdy neměl... No nic, posral jsem to, jak jinak. Teď jdu s bráchou a s Jančou sjíždět Labe, takže relax, ale jak je určitě všem jasné, hlava stejně šrotuje po svém (a už 14 dní pořádně nespím)... No, hlavně ať je neutopím, ty moje pasažéry. Jo, možná mi dohodí Honza práci u něj... nevěřím v to, ale doufám, to jediné můžu. A něco o pozitivním myšlení mi taky neříkejte, nefunguje to, né v situacích, které člověk stejně nemůže ovlivnit. (Nevíte proč jsem kdysi hlasoval pro omezenou délku komentářů?) Jiříku, to je mi líto, nechej to na mě. Sám toho máš dost, tak si nepřibírej ještě to moje trápení. Závidím a zároveň Ti přeji ten Tvůj nadhled nad světem, je jen otázkou, jak moc ho opravdu máš a jak rád by jsi ho takový měl, jak se prezentuješ. Jestli to s tou ironií nemáme tak trošku podobné.... Mám vás rád a ještě jednou díky, on i ten smajl opravdu alespoň na chvilku "pohladí". David