Komentář, na který odpovídáte
davidhavel: Valášku, lichotíš mi odhadem věku, ale 25 mi už více jak 5 let není... ale to je vcelku jedno, prý jsem na vrcholu sil 
, každopádně si myslím, že ve 30ti již mám dostatek životních zkušeností, abych si o životě právem mohl myslet svoje. Můj příklad byl přitažený za vlasy záměrně, ale o nic víc, než fakt, že NE KAŽDÝ MŮŽE VŠE... píšeš "bude-li", bude-li je obdobné slovu "kdyby" a kdyby byly někde ryby, nebyly by třeba rybníky. Již v zárodku máme dáni každý jinou startovní čáru a tento - pro někoho - handicap dokáže málo kdo srovnat nebo přímo přeskočit ty, kteří na tom byli od začátku lépe. Nelituji se, konstatuji. Jsem rád, že jsem tam kde jsem, že mám to co mám. Samozřejmě bych chtěl dál a víc a samozřejmě pro to dělám to, co je v mých MOŽNOSTECH a silách, ale ten skluz, který jsem nabral hned po škole, ten již nikdy nesrovnám. Tady tedy odpověď na Tvoji otázku. Během života nejsem skřípnutý, ani necítím beznaděj, ale jsem obouchaný od doby, kdy si hledám vlastní cestu - realizaci a to natolik, že z toho vychází logicky tento můj životní postoj, názor. K jeho korekci již zřejmě nedojde. Hezký den! Alespoň u nás v DC vyšlo z poza mraků 