Komentář, na který odpovídáte
ondřej: Dobrý den,
Vaše příspěvky jsou opravdu chytlavé a zajímavé. Právě řeším poněkud těžší životní situaci a v tom jsem narazil na tento blog. Však řídit kamion byl můj sen už co by malého kluka. Můj otec je řidič kamionu cca 20 let a když mě tak vzal na první vyjížďku byl jsem neskutečně šťastnej člověk. Jako bych byl už rozhodnutý, že tohle je to co budu v dospělosti dělat. Pár let na to ke mě přišel kolem 4té raní, s tím jestli se prý nechci projet, no v tu ránu jsem doslova petal do kamionu 
tata ještě pobral nějaký tašky z domů sedl za volant a jeli jsme. Když jsem se po pár hodinách, pozorování nekončící cesty, zeptal kam to máme na mířeno, tak si jenom pod vous "zahuhlal" do Anglie .. Chtěl jsem radostí vyskočit. Měl jsem dvanáct let, ale tata mě neměl napsaného v pasu. Bál jsem se tedy, že mě nepustí na trajekt. Jenže s tím si on nedělal hlavu, řekl jen vlez si do horní postele. Tak jsem teda učinil, svíral mě neuvěřitelnej adrenalin, a po tom co jsem zaslechl prohození pár anglických frází, jsem opět ucítil startování našeho tyráku a mohl jsem se tak posadit zpět. Těch 20 minut na trajektu směr anglie pro mě byly nezapomenutelný. Mimo to, když jsem si obědnal jeden burger, tak jakékoliv množství dalšího jídla bylo zdarma .. Teď koukám že jsem se až moc rozepsal tak to trochu zkrátím.. Tata mě ve Valesu před benzinou, na které jsme měli přespat, posadil za volant a řekl zaparkuj!! Mohl jsem si tak zkusit rozhejbat starý, 40ti tunový, přetížený volvo a zaparkovat jako kabrňák mezi profesionální řidiče. Sice to byla trochu matika a všichni kolem se na mě dívali .... takovej, co ho ani vidět za tím volantem nejde, řídí takovej kolos. Měl jsem pocit jakože mi to parkoviště patří .. jak se říká "jsem král" Bylo toho moc těch zážitků jak problémy s policijí za menší přestupky, problémy při komunikaci na pumpách, sprchy ve kterých netekla voda, přesezená prdel, nedostatek spánku, ... ale nakonec nám to všechno po tom týdnu na cestách přišlo k smíchu.
Každopádně bych to každému přál zažít .. ten nádherný pocit SVOBODY.
Po cestě zpět byl vlastně ještě jeden problém, poněkud větší.
V německu si tata zapoměl vymenit to kolečko jak ještě dříve bylo pod tachometrem. A za to nás zadrželi .. německy neumíme ani jeden, oni pořádně anglicky ne a nafasovali nám za to pokutu 30 000,- celej den jsme stály na místě a až následující den nás pustily do ČR s tím, že už je to vyřešeno. Po pár měsících tatovi přišel domů německy psaný dopis .. odnětí svobody na 3 měsíce .. nakonec se, ale přez dispečink vše urovnalo
A taky je nám to teď k smíchu to je na tom nejhezčí.
PS:
děkuji za odkaz té střední školy určitě to zvážím.
MĚJTE SE