davidhavel: Ahoj Renčo, chtěl jsem Ti napsat mejl, dřív než napíši tento článek, ale člověk míní... Každopádně znovu a opakovaně děkuji za vše a rozhodně se tím co se stalo netrap, prosím! Ten film je mi podle popsané scény a hlášky povědomý, ale nevím... povíš? Já velmi vysoko oceňuji film "Jak přicházejí sny". To jak je tam vykresleno "nebe", které si po smrti můžeme doslova vykreslit dle svých představ a zároveň to, jak je dokonale vystižena stísněnost, beznaděj a nekonečnost utrpení v celé své hrůznosti "pekla" mne fascinuje. Film, který jsem chtěl mamče pustit a nestihl jsem to... Jen doufám, že ona umí malovat a že onu beznaděj necítila moc dlouho
PS: ležet, natož spát na břiše? to jsem neuměl dlouho asi ani jako novorozenec, bych se hned udusil Radši budu pít zase "jen s Mírou"