davidhavel: Já vím, četl jsem, snad i komentoval.. nebo jsem na to neměl sílu . Slova která píšeš člověk bere "banálně", dokud se se smrtí nesetká v hodně blízkém kruhu, pak je terpve docení a pochopí. Přesto, nebo možná právě proto mám teď problém si ony kouzelné chvilky užívat, každý můj úsměv a záchvěv radosti vystřídá prakticky ihned strach z toho, že to bylo dost možná naposledy.. a k slzám, které nejsou štěstím, ale obavou že už to takové nikdy nebude, mám každou chvilku velmi, velmi blízko. Pokud člověk není "špalek", život fakt není peříčko