... měl jsem troje. U jedněch jsem si polil nohavici savem, staly se tak záhy nevhodnými pro nošení do pracovního procesu a v létě z nich budou (ještě nevhodnější) kraťasy. Druhé džíny jsem si koupil v době, kdy jsem nabíral ke 100 kg, ale nyní jsem zhubl na 90 kg. Ani nově zakoupený pásek nemá šanci přebytečné cm v pase udržet. Džíny jsem tedy daroval. Třetí džíny střídám s manžestrákami a protože ty nenosím až tak často, džíny začínají brát za své. V exponovaných místech jsou již prošoupané a oku bloudícímu do míst, kam se standardně "nikdo nedívá" nemusí vždy uniknout barva mých trenýrek.
Vyrazil jsem tedy k Vietnacům (kam jinam taky) na nákupy. Půl hodiny jsme s Jančou vybírali z neskutečné řady ramínek použitelné kusy, vybrali jsme jich pět. Z pěti jsem se do dvou nevešel (alespoň jsem přišel na přibližné číslo velikosti), jedny mi byly veliké a zbylé dvoje... Škoda mluvit, jak jen to napsat? Vietnamci asi nemají "kule"... :D.
Hodinu po příchodu odcházím z prodejny patřičně otrávený a načuřený, vnucující si hřejivý pocit, že jsem alespoň neutratil.
Nesnáším nakupování oblečení, málokdy mi něco sedí a po několikerém vyprání už skoro nikdy... a těch peněz... :( ...