márinka: Tak tohle nikdo neví. Ale pravda, uvažování nad nějakým coby a kdyby nemá cenu. Máš krásnýho syna( a kdoví kolik dalších ještě budeš mít ) a fajn rodinu ,a to je hlavní. Říká se, že takovej ten největší smutek může trvat až dva roky, a že kolem "výročí" bývá na tyhle věci člověk nejcitlivější. Takže to snad brzy zas trochu otupí. Drž se.
lentilka®sdeluje.cz: Moje věřící babička říkávala, že ty, které má Pán Bůh nejraději, bere si k sobě nejdřív...
Já vím, chabá útěcha. Bude líp!
mirka ch.: Ahoj Davide, ubehlo to rychle a stalo se toho spousta. Vis, ja verim na veci mezi nebem a zemi a jsem i verici (asi 5 let, byt v kostele me temer nevideti). Mam tak otazku tve maminky vyresenou a proste vim, ze je jen zalezitost casu, kdy se zase sejdeme(te). Ted je tva rodina Jana a Honzicek, oni jsou vsechno pro co zijes, oni jsou ten dalsi smysl. Mam to tak take...pak mam i par lidi z rodiny a phrsticku dobrych pratel, zdrzuji se uz jen s temi, kteri mi neco davaji a ja jim, ostatnim se vyhybam, nebo omezuju styky. Zivot je kratinkej, vazme si zdravi a chvil, kdy vnimame, ze je venku krasne, pada listi, sviti slunko, voni vzduch apod...Mame to OBROVSKE STESTI, ze to jeste vnimat muzeme