jarmik: Ve vlaku, kde je hodně lidí na malém místě, kde musí neklidné dítě sedět v klidu, to je asi nejhorší situace pro doprovod, co může být. Zorganizuj sbírku mezi ostatními cestujicími na tablet a sluchátka: videohra, kreslený seriál nebo mluvené slovo, to bylo mělo být řešení - sice ne ideální, ale pragmatické...
davidhavel: Mě to nevadilo, jak se ten kluk chová. Ano, nebyl to standard, ale bylo to dítě, které má evidentně nějaký problém, s kterým si neví rady. Vadilo mi, jak se k němu chová ta matka, protože ta by si alespoň rámcově měla přeci rady vědět. Takový dloubanec loktem do žeber školáčka asi není nejsprávnější metoda. Kdybych věděl, že to ta "paní" přijme, nabídl bych nějaký časopis klučinovi sám, ale v dnešní době, kdy je to všude samý úchyl se člověk bojí k cizímu dítěti vůbec přiblížit...
adil: Já si myslím, že odvést pozornost dítěte jde, ale musí se to umět a ne vždy je to lehké, pokud je dítě trochu jiné. Též nejsem zastáncem takového chování na veřejnosti, kdy rodič nadělá hluku více než samotné dítě.Já jsem to u svých třech synů naštěstí nepoznala ale když jsem viděla zuřící matku se řvoucím dítětem na ulici, když si dítko sedalo a nechtělo jít a na celé kolo vřískalo a matka ho pleskala přes zadek, tak mi bylo trapně za oba, v téhle situaci....
---
adil.pise.cz
lentilka®sdeluje.cz: Mám dítě s těmito "civilizačními slabostmi". A přiznávám, někdy mi nervy taky ujedou. Delší cesty dopravními prostředky jsou fakt utrpení pro všechny zúčastněné a proto už mám v mobilu tu děsivou záležitost zvanou Pou. Ten dokáže zabavit na dlouho.
davidhavel: Já se vážně nedivím, ale je ujet a chovat se tak stále. A jak vidno, Ty s tím pracuješ, kdežto dotyčná se regulérně vzteká a ubližuje z pozice síly... "Pouíček" prý má teď novou verzi