davidhavel: Je fajn vědět, že mi rozumíš . Včera jsem držel v ruce elektrický svícen co jsem dostal od mamči, elektrické svíčky, co naši dávali na stromeček... říkal jsem si, kolikrát měli oni tyto věci v rukou a přáli (si - nám), aby byly klidné a krásné Vánoce, aby byly jejich děti šťastné a spokojené. Nějak rychle se ta karta z dítěte na rodiče přetočila, což by mi nevadilo, neuvědomovat si tolik pomíjivost okamžiků a konečnost našich fyzických existencí na tomto světě, spolu s nemožností s tím cokoli udělat. Máma mi moc chybí a táty je mi tak líto, že žije jak žije..