"Člověk nevidí to, co vidí, ale to co cítí" - Janina Tolik, vězenkyně KT Osvětim
Jsem poměrě "ustrašený" člověk. Možná je to literaturou co čtu, následně sny, které se mi zdávají. Určitě mě ovlivnilo i to, s čím jsem se musel v životě smířit a s čím se dodnes peru a budu prát. Čím dál častěji si připadám osamělý a bojím se, že lidi, s kterými jsem se před chvílí viděl, jsem viděl třeba naposledy... Není jednoduché takto žít, ale těžko s tím něco dělat. Snad jen tu literaturu bych mohl vyměnit ;)...
Kniha, kterou jsem právě dnes dočetl mi tak trochu odpověděla na otázku, co by se mnou tak asi mohlo být, když bych se narodil v jiné době, nebo, protože lidstvo je tupé a své chyby neustále v cyklech opakuje, se ocitl v situaci podobné té, v které musel žít Arhur Libehenschel.
Kdo že to byl? SS-
Relatvině dost času trávím dojížděním do práce a zpět domů. Cesta je monotóní a tak si ji vylepšuji přehráváním CD kdysi dávno vypálených. Sem tam se tam mihne taková hitovka, která mi udělá radost i po letech ;)