Od prvních únorových paprsků slunce se těším každoročně na jaro... když konečně přijde a můžu vyměnit zimní bundu za tenčí, jsem blahem bez sebe, a co teprve když přestanou mrazíky po ránu a můžu vyrazit do práce v ustřižených riflích... to je teprv radosti :) Tou dobou již vše začíná krásně kvést, stromy pučet, ptáci cvrlikat, tráva roste jako z vody a pak nastena ona chvíle...

Měl jsem dnes v plánu dopsat článek o minulém týdnu - respektive o návštěvě Mimoňských válek, které se nekonaly, ale včera jsem přejel dvakrát celou republiku - poprvé vlakem z Děčína do Ostravy a pak autem... skoro to samé, ale s blouděním a poruchou na "novém" voze...

Následoval vztek, nadávky, pláč, bolavá noha, uvolnění, úmorná jízda, o půlnoci jsme s Jančou konečně doma a padáme, zcela hladoví a dehydrovaní, únavou... dneska jsme vstávali ve čtyři... jsme oba v práci, Janča do půl druhý, já až do 22ti hodin... jsem rád, že jsem rád a na tu bolavou nohu se ani postavit nemůžu, natož chodit.. spali jsme 3,5 hodiny... hnus... tohle než zpracuju v hlavě, natož do článku...

Přeji všem pěkný a hlavně klidný víkend... já fakt padám na hubu... a to mě čeká ještě více než 11,5 hodiny než se dostanu do postele... uff