Je za námi další rok našeho žití a jediné co k němu ještě patří, je ohlédnutí se za ním a zhodnocení všeho, co se nám povedlo, co méně a co nikoli. Co dobrého se událo, co nás mrzí a co se již Bohužel či Bohudík (ne)dá vrátit.

... Když mě brali za vojáka, nestříhali mě do hola, jak se zpívá v jedné notoricky známé písni, kterou mi od mala zpívávála moje teta. Já jsem totiž na hodně krátko ostříhaný chodíval již léta před vojnou a i po ní...

Lípa je krásný strom, o tom není pochyb.. zřejmě i proto, je to náš "státní symbol" a strom státem chráněný ... její vůně, která mě minulý týden ovanule, a ač jsem "vyléčený alergik" mi nic neprovedla, mi připoměla prázdniny pravidelně prožívané u babičky a dědy v jedné malinké vesničce nedaleko Znojma. Hned naproti jejich domu, přes silnic, po které zpravidla projely dva pionýry, tři tetky na kolech a sem tam nějaký ten traktor nebo kombajn za den, (pokud nebyly zrovna žně), je lip několik. S mojí tetou, která není o moc starší než já a asi i proto jsme si byli vždy dost blízcí, jsme za dob jejích studií pomáhal já a moje sestra lipový květ česat a sušit... Včelky bzučely, lípa voněla a půda, na které jsme sušili, se velice pozvolna zaplňovala...