V sobotu 11. 4. 2009 bylo nádherné, téměř letní počasí a jelikož minulý týden jsem pomáhal tátovi na zahradě, bylo více než jasné, že nějaké ty moto kilometry naženu alespoň nyní.
Již v týdnu jsem si sedl k mapy.cz, papírový atlas TZ vedle mo/... a plánoval jsem nějakou tu výjižďku na odpoledne, jelikož dopoledne je Janča na brigádě. Směr i jeden z cílů byl jasný již od výjižďky s Pař/..., kdy jsem Janče chtěl ukázat, kde bych býval mohl jako policista pracovat, ale počasí nebylo těmto plánům nakloněno.
Itinerář byl tedy následující: z Děčína přes Prácheň a Sloup do Zákup, v Mimoni navštívi/... (stylově na Velikonoce), v Ralsku navštívit muzeum čištění vo/..., Jezová, Bělá pod Bezdězem, Doksy - muzeum K./... (když to jméno píši, vzpomenu si vždy na učitelku ze ZŠ, která nám říkala "Máchovo jméno takhle nikdy nepište, tyto inicály jsou vzpomínkou na úplně někoho jiného, kdo našemu lidu za protektorátu nesmírně ubližoval") a rybníkářství a pak domů.
Mimoňský Boží hrob je zajímavou zastávkou pro věřící a lidičky zajímající se o sakrální stavby a s nimi spojenou historii. Pán, který nás uvítal následně vyprávěl o historii tohoto místa velice obšírně, je rozhodně v tomto směru pravým nadšencem.
Po hodině výkladu o Božím hrobě se s díky loučíme, ač výklad má ještě pokračovat vyprávěním o bývalém špitále apod, ale nás žene hlad a další plány...
Stavujeme se na "tuningové" pumpě v Ploužnici, občerstvujeme se a frčíme na moje místo z nejoblíbenějších - místo konání Mimo/... :)
Nevím, jestli to tam má až takovou atmosféru pro každého díky tomu, že je to "zakázaný vojenský prostor" s bohužel již uzavřenými hangáry, nebo je to jen díky vzpomínkám na mnou navštívené tuningové srazy a s tím spojené zážitky s mojí výstavní Škordulí 130... zkrátka po příjezdu sem mám vždy sto chutí zapnout všechny 4 blinkry (když by to Modrá uměla), pustit na plné pecky rádio (když by na motorce bylo) a začít tahat za plyn na sprintech... (tedy tenkrát šlapat). Rty se mi zde sami od sebe vždy posunou do mírného úšklebku naznačující úsměv a frčíííím :)
Modrá má své dny v dobrém slova smyslu a ve dvou nás sveze 160tkou i s bagáží (otočený tankvak + kufr), poté s ní zapózuji na "kostce&q/... a ve chvíli, kdy se rozhoduji, zda stroječek ještě potrápit maximálním zatížením či nikoli, rozhoduje za mne příjezd PČR a tak si hledím pouze co nejrychleji vyklidit pole - tedy letiště.
V Ralsku marně hledáme podle GPS souřadnic muzeum s expozicí o čištění bývalého vojenského prostoru a tak pokračujeme dále do Jezové, skrz Bělou pod Bezdězem (konečně jsem na vlastní oči viděl, proč se to městečko tak jmenuje, aneb Bezděz jsme měli pořád nad hlavou) zpátky do Doks.
V Doksech díky GPS souřadnicím bezproblémů nacházíme výše zmiňované muzeum a po jeho prohlídce a malé přestávce se rozhodujeme, že je ještě brzy jet domů...
Nechávám navigaci načíst další plánovanou výjížďku kolem Mělníka a směřujeme skrz děsné prdelky, s ještě úděsnějšími silnicemi, ale za to krásnou, neznámou krajinou ke Kokořínu. Na hradě jsme byli loni, takže mu zatroubíme na pozdrav jen z dáli a frčíme na Mělník.
V Mělníku mi navigace pípá do ucha upozornění na jeden radar za druhým a bezchybně nás vede k místnímu zámku... co však tušit nemůže je fakt, že cesty k zámku jsou zrovna v rekonstrukci, tudíž pro jakákoli vozidla uzavřené.
Frčíme tedy dál k zámku Liběchov, přes kdysi tolik smrduté Štětí do Liběšic. V Liběšicích mám již na tachometru přes 210 km od posledního tankování, což znamená jediné - nutnost urychleně doplnit palivo. Navigace nachází podél trasy nejbližší pumpu za více než 30 km, což je mooooc. Trasu tedy opět měníme a vracíme se do nedalekých Litoměřic, kde potkáváme na OMV jako obvykle celkem slušnou bandu motorkářů.
Následuje typicky nudná cesta UL-DC, kde tahám za plyn co to jde a zdá se, že i přes 160 km/h by to dnes šlo :).
Když sesedáme před garáží, máme na tachometru o krásných 250 km více, bolí nás zadnice a domů přivážíme další dvě TZ.
