Po příjemné/... vyrážíme i v neděli 12. dubna 2009 kolem půl desáté na našem oři, tentokrát v místa neznámá.
V plánu je návštěva hradu, o kterém jsme nikdy neslyšeli, hradu Házmburk a výlet směrem ke Kovářské - výlet za větrnými elektrárnami.
Nudná cesta z Děčína do Lovosic, na které by se tak krásně jelo, ale je na ní samé rychlostní omezení a radar, je poměrně brzy za námi. Díky navigaci tentokrát nebloudíme jako p/... a jen se smějeme vzpomínce, jak jsem se vztekal při hledání té správné cesty, opravdu nezapomenutelný zážitek :-).
Hrad Házmburk, z dálky velice silně připomínající hrad Bezděz je viditelný již z dálky. Vypíná se nad obcemi Klapý a Slatina. Házmburk má dvě věže, jednu oválnou, druhou hranatou, která je narozdíl od té oválné přístupná. Výhled na placku Českého středohoří může být rozhodně zajímavý, my však bohužel na hrad vyšplhali v době, kdy byl mlžný opar. Nevadilo, hrad se nám velice libil i tak a rozhodně stojí za návštěvu. Parkování pod hradem je hlídané, pro motocykly dokonce bezplatně. Občerstvení se po 2 km celkem dosti náročného výstupu (při teplotě 25´C v motohadrech) na hradě samotném rozhodně hodí.
Z Klapý směřujeme do Libochovic om/..., ale protože jsme v mírném časovém presu necháváme si jeho návštěvu na někdy příště a odjíždíme dál... tedy "odjíždíme"... otáčím se na parkovišti před zámkem, protože není průjezdné a ani nevím jak, resp. proč, se mi povede motorka odložit na asfalt :( Rychlost naštěstí prakticky nulová a díky pohotové reakci jak mojí tak Janči to odnáší pouze a jen ohnutá páčka brzdy a odřený padák. Připadám si jako největší hovado a marně se rozhlížím, zda ten mrňous, co mi zdviženým palcem naznačoval, jak mám hezkou motorku a já mu pro radost zatroubil, už je s rodiči v zámku, či se někdo kolem baví na můj účet - právem. Nu což, stává se to i zkušenějším, motorka to zvládla dobře, ani nechcípla, tak frčíme "rychle" dál. "Rychle" proto, že následujících pár desítek kilometrů jedu tak, jako bych právě z/... a celý zbytek dne se při otáčení "klepu nervozitou".
Projíždíme krajinou chmelnic do Postoloprt kolem zdevastovaného pivovaru až na velice hezké náměstí se stylov/..., které hyzdí pouze partička hnědočechů před uzavřeným zámkem a pár procházejících jedinců s opicí za krkem. Protože je jedna hodina odpoledne využíváme přestávky k prohlídce náměstí a k obědo-svačině zároveň. Během půlhodinky směřujeme po provizorní silnici do Žatce.
Žatec si prohlížíme ze sedla Modré, ale protože nás velice zaujal, máme v plánu se sem rozhodně vrátit na celodenní výlet. Pravda, jednou ze sedla sesedáme a vzniká tato fotka :)
Žateckému náměstí, obklopenému libivými měšťanskými domy s podloubím, dominuje velkolepý sloup nejsvětější trojice (díky Joshi), radnice a na jeho konci majestátní kostel.
Ze Žatce směřujeme na Chomutov k Hoře sv. Šebestiána a to stoupání začínající za Chomutovem, vedené přes ty úžasné mosty, s pozvolnými zatáčkami, kvalitním asfaltem nemá prostě chybu a je to splněný sen každého silničního motorkáře! Nemůžu si pomoct, ale připomíná mi to cestu do Francie a koutky úst se mi rozjíždí podobně jako při příjezdu na Mimoňské letiště. S jiskrou v oku a přiblblým úsměvem tahám za plyn téměř co to dá, na Libochovice si v tu chvíli ani nevzpomenu, klopím motorku a na tachometru mám pořád přes 120 km/h... jen lituji, že Modrá nemá větší obsah, ale možná je to moje štěstí :)
Ze silnice musíme sjet k benzině, abysme dotankovali a ve chvíli kdy si chci o tom super zážitku s Jančou popovídat zjišťuji, že pro ni byl také tak silný, ale bohužel s úplně opačnými pocity. Na uklidněnou si musí koupit nanuk :). K její veliké radosti jí oznamuji, že stejnou cestou se budeme určitě vracet zpět a chtě nechtě musím slíbit, že pojedu pomaleji.
Namísto k Hoře sv. Šebestiána odbočujeme na Kovářskou, avšak kvalita silnice zůstává. Pro změnu si připadám jako na Česko-Moravské vysočině - nahoru dolů, nahoru-dolů. Sluníčko svítí, ale citelně se ochlazuje. Jsme v nadmořské výšce přes 900 m, ale přesto nás udivují souvislé, několik metrů vysoké návěje sněhu podél cesty. Neodoláme a po vzoru jiných motorkářů pořizujeme super fotky.
Zbývá ujet pár metrů a na horizontu se otáčí obří vrtule větrných elektráren. Má jich zde být "jak naseto"... nu uvidíme... a opravdu, zatímco pomalu projíždím a Janča fotí, napočítám jich kolem 15ti, Janča necelých 25! Na jednom místě! Komu se tyto novodobé větrnné mlýny líbí, zde si přijde rozhodně na své. Na protějším kopci se na nás usmívá, pokud se nepletu, Klínovec...
Po prohlídce jsem nucen místo svačinky opravovat konektor nabíjení navigace... ach jo (více zde).. náčiním mi byl Janči pilníček na nehty a náušnice. Vypadalo to bledě, ale povedlo se... domů opravdu frčíme po stejné cestě na Chomutov, ale dostávám svému slibu a do zatáček nejedu více než 100vkou. Ono stejně radši jezdím nahoru, jak dolů :)
Projížídíme Chomutovem a Mostem, kde potkáváme první hlídku PČR za tyto dva dny. Hlavně že je nahlášená bezpečnostní akce... naštěstí jedu na 90tce 80 km/h, tak alespoň provokativně ve chvíli, kdy je míjíme vymačkávám spojku a protočím motor až do omezovače :-D... puberta hadr :-D Od Janči za to dostávám dloubanec...
Za Teplicemi se stavujeme ještě u památníku Napol/... a pak už frčíme k Janče domů opékat buřty :)
Než zaparkujeme motorku do garáže, nechvám Janču svést v uli/.... Nejprve bez motoru z kopečku, poté ji učím zařadit a vyřadit a nakonec i rozjet a zastavit. Je z toho nadšená, z 290 km ujela 20 m jako řidička :).