Po včerejšku jsem celou noc spal jak miminko navzdory tomu, že jsem zde spal poprvé a dle vody, kterou jsme měli až na chodbě a dle polámaných větví soudě, bouřka solidně řádila celou noc.
Říká se, že co se zdá "pod novou střechou", to se vyplní... no nazdar. Zdálo se mi totiž, že jsem na motorce zadřel motor a Janča rozbila navigaci...
S Jančou jsme za ranní ptáčata a tak než se vykolébají ostatní z postelí dopisujeme deníček a plánujeme předběžně výlety po okolí. Po snídani z tetiných zdrojů, vyrážíme kolektivně autem do Znojma na nákupy a navigace se předvádí "v tom nejlepším světle", když nás vodí navzdory ukazatelům k obchodnímu domu, historickým centrem města. Asi má svá oblíbená místa...
Po návratu z nákupů do Šafova směřujeme za hranice naší vlasti a hledáme místními doporučené přírodní koupaliště u Rakouských sousedů. Šafov sám má pět rybníků, jenže chovných a tak se dle některých v nich nesmí prý koupat... U Rakušáků je sice hezky, ale není nám zcela jasné, zda se dožadují europoplatku za využití služeb v kempu a nebo již za vstup, který vycházel na téměř 3E na osobu a tak se otáčíme zpět, ještě že to je za humny...
Po vyložení nákupu následuje pohodová polední káva po které se vydáváme zjistit, jak je to s tím koupáním v místních rybnících. Docházíme až k rybníku za Šafovem a zjišťujeme, že po zmínce o nějakém zákazu není vidu, ačkoli včera bylo slechu. Jako první odvážlivec přelézám hráz, abych zjistil, jak je to s hloubkou vody a ... je jí něco přes metr :). Po pár minutách jsme ve vodě všichni a typickým způsobem/...:).
Po koupeli vyhládlo a tak se vracíme na chalupu něco uklohnit na jednoplotýnkovém vařiči, jelikož krásná kachlová kamna v chalupě jsou z blíže neznámých příčin nepoužitelná.
Po obědě všichni společně vyrážíme opět autem na zříceninu hrad/..., který je nedaleko mnohem známějšího Bítova.
Ač s mamčou pocházíme z těchto končin a na Cornštejně jsme byli několikrát, nikdy jsme nevyužili průvodce, bez kterého se již dovnitř nesmí.
Cornštejn - Skála hněvu - vybudovaný na obranu Bítovsko-Vranovského panství v polovině 14. st. je malebná a poměrně rozsáhlá romantická zřícenina, která o prázdninách ožívá nejednou kulturní akcí a která ve své době musela být na obranný hrad poměrně luxusní. Kdo je znalcem pohádek ví, že se zde natáčela například jedna ze scén O Nebojsovi.
Bohužel náš průvodce, který se zdál být raperem na drogách, vyprávěl pouze pro několik prvních lidí z celé skupiny a i těm neustále utíkal...
Z Cornštejnu pokračujeme do Bítovské vsi, kde jsme zahlédli nově postavenou rozhlednu a tak bylo rozhodnuto ji dobýt. Rozhledna dostala jméno Rumburak a po přiblížení se do její blízkosti je každému jasné proč.
Výstup na rozhlednu samotnou je dobře zvládnutelný i pro ty, kteří nemají rádi točitá schodiště /..., tolik typická právě pro rozhledny, jelikož Rumburak je rozhledna "panelákovitá". Zatímco vyšlapujete 146 schodů, odpočívat můžete v mezipatrech u starších fotografií z okolí, které si místní znalec vychutná více, než výhled z rozhledny samotné - ten toho moc zajímavého krom vzdálených kopců a protilehlého Cornštejnu nenabídne, ačkoli informační tabule jsou zpracované precizně.
Z Rumburaka se vracíme zpět na chalupu, resp. do hospody, kam konečně dorazil i Kozel (a ubylo much), ale jelikož plánuji noční výjižďku na motorce, zůstávám u Kofoly.
Po deváté večer vytahuji z průjezdu motorku a při vzpomínce na dnenší sen s Jančou vyrážíme omrknout nasvícení nadalekého Vranova. V serpentinách směr Lesná marně čekáme až do 3/4 na deset na rozsvícení či nasvícení zámku, ale přesto se nám podaří pár zajímavých fo/....
Před desátou vyrážíme do samotné Lesné pozeptat se, jak mají otevřené místní muzeum motocyklů, čímž patřičně šokujeme pomalu zavírající obsluhu restaurace, která je součástí muzea :-D.
Přes Vysočany dojedeme k Bítovu, z kterého není v noční temnotě vidět vůbec nic - resp. dvě téměř nevyfotitelná světýlka zřejmě bytu kastelána a tak se zklamaně vracíme opět kolem Cornštejnu zpátky k Vranovu.
Uprostřed lesů, relativně daleko od jakékoli civilizace, najednou v protisměru jedoucí auto se zapnutými dálkovými světli. Oplácím mu stejnou mincí a tak světla po chvíli přepíná a zastavuje... zpomaluji, dojíždět se mi k němu dvakrát nechce, co kdyby to byli nějací bandité? V lepším případě přijdeme o peníze, v horším o motorku, dál radši nedomýšlet... Podřadím, přehmátnu si ruku na plynu připraven bleskově vyrazit a kolem auta se protáhnout, přičemž najednou někdo vystupuje a v ruce drží zastavovací terč... vystupuje druhá osoba a poznávám policejní auto... v půl jedenácté v noci, uprostřed lesů, na silnici snad ani neznačené v mapách... s mírným odstupem zastavuji, pořád ještě připraven se rychle rozjet, ale ve chvíli, kdy k nám přistupuje uniformovaný muž a jeho kolegyně zastavuje v protisměru další auto s falešným pocitem bezpečí vypínám motor. Čekám kontrolu dokladů a dýchání "do balonku", avšak místo balonku je mi nařízeno narovnat si přihnutou značku, nebo vysolit dva tisíce... uff.. tak jo no, konec parádiček... první motokontrola s Modrou za námi.
Vranov ani před 23h nijak neožil světly a tak se vracíme z mírně okořeněné noční vyjížďky zpět na chalupu a šťastně míjíme pár srnek. Usínáme opět pár minut po zalehnutí...