Poslední týden v červenci a první v srpnu byl letos čas mé druhé dovolené. Ta první byla v květnu a nebýt toho, že jsme na ní přišli hned druhý/..., tak byla fajn.
Zatímco první týden dovolené jsem dělal noční na brigádách, ten druhý byl mnohem pestřejší => vyrážíme v ústrety divokému pohraničí česko-rakouska do vesničky Šafov vzdálené 30 km od Znojma.
První den - turistický a vzpomínkový přesun
K Janči nelibosti vstáváme ve čtvrt na pět ráno, čímž se snažím nahnat čas potřebný pro klidný přesun na jižní Moravu, jelikož od 15h hlásí meteorologové opět možnost místních přívalových dešťů a vichřici. Motorku jsme připravili a naparádili již den předem, navigace je úspěš/... již celou noc, většinu bagáže nám vezou spoludovolenkáři (tj. brácha, mamča a její přítel Karel) autem a tak nebrání nic pohodovému ranímu odjezdu.
Navigace se nás marně snaží táhnout přes Ústí nad Labem, ale už za Děčínem to vzdává a podvoluje se... tedy myslel jsem si to.. přepočet trasy nezvládla a pro jistotu se zasekla. Stavíme tak již po 30 km a provádíme reset. Né že bych nevěděl kam prvních 200 km jet, ale když už ji mám...
Kousek za Mácháčem dojíždíme naše "spolucestující" a po chvilce ukazujeme Felicii záda. Před Mladou Boleslaví se kocháme východem slunce a v Kolíně dle zvyklostí stavíme na ranní kávě. Jako obvykle chutná na Agipu výborně. Po zhruba dvaceti minutách nás dojíždí Felda a tak prohodíme pár vět nad kafem a už se zase loučíme, jelikož naše cesty se dělí. zatím co ti na čtyřech kolech směřují přímo na Moravské Budějovice, já s Jančou a naší M/... si to šineme do Škrdlovic - místa naší předloňské a části naší loňské/....
Před devátou jsme v cíli a tak čekání na otevření místního obchodu (čímž ožívá celá do té doby liduprázdná ves) využíváme k dotankování benzinu, jelikož posledních deset km už musíme jet snad jen na výpary.
Janče se daří v obchodě zmocnit se posledních! pár voňavoučkých rohlíků a poté upravujeme náš další cíl, který měl být dle špatných souř/... vzdálený cca 800m. Z pár stovek metrů se najednou vyvrbí čtyřicet kilometrů, ale cesta ze Škrodlovic na Lucký vrch (Telecí zastávka) prochází voňavými lesy plnými borůvek - tedy borůvkářů :). Zajímavý byl též průjezd trhem v jedné z obcí, kde trhovci zabrali obě strany jediné silnice vedoucí obcí a pro veškerou dopravu tak zůstala jen úzká ulička. Nu což, jiný kraj, jiný mrav.
Lucký vrch je jedním z vrcholů Žďárských vrchů a je to příjemné místo s malebným výhledem na vrchy okolních pohoří. Kdo se vyzná, může prý mimo jiné vidět Jeseníky, Orlické hory i Krkonoše. My se nevyznáme a tak pořizujeme místní i putovní /..., kvůli které jsme sem vlastně jeli, nasnídáme se oněch voňavoučkých rohlíků a frčíme zpět do Škrdlovic - k Dářku.
Je krátce po poledni, když se opět soukáme do motorkářského, osvěženi příjemnou koupelí v moři Vysočiny a vracíme se do vsi ke Hrochovi na osvědčený dlabanec.
Velká palačinka plněná ovecem a uzená žebra stejn/... nezklamali, snad ani nemohli :).
Po výtečné baště pokračujeme v cestě do Žďáru odkud je značená objížďka "zpět" na Jihlavu. Och, no tak to si zajedeme, ale co... silnice je kvalitní, počasí zatím krásné...
V Jihlavě si Janči pozadí vyžádá zastávku, na tachometru je v tu chvíli pěkná cifra 25555 km, což znamená, že prozatím máme za sebou 350 km... náš dosavadní motorekord byl pokořen.
Nebe se začíná zatahovat a tak po pár minutách pokračujeme v cestě a já se rozhoduji vodě ujet... roztažené motobrašny s mokrými ručníky mi však nedovolují z Modré vymáčknout ani z kopce více jak 140 km/h při kterých se mi i povode proletět jednou obcí.
Moravské Budějovice - poslední míjená pumpa dnešního dne, tak radši dotankujeme. Z Budějovic na Velký Újezd, zapálit prarodičů/....
Z Újezdu do Dešova na kávu za tetkami, které o naši delší přítomnost ale nejeví zvláštní zájem. No nic, hlavně že děda vždycky říkával "Davide, tady budeš vždycky doma a můžeš kdykoli přijet, však jednou tu budeš i hospodařit"... Co bylo, to bylo, ačkoli přímo nám to řečeno nebylo, káva + občerstvení dvakrát ročně je maximum, co můžeme očekávat.
Z Dešova se tedy odjíždíme ubytovat do Šafova, kde má mamči teta chalupu. Chalupu, kterou jsme viděli jednou v životě a to v době před více než patnácti lety. V té době ji teta se strýcem zakoupili s tím, že ji zrekonstruují...
Po našem příjezdu nás již čekají naši spoludovolenkáři a prakticky hned od vrat nás táhnou do hospody, aby nám sdělili takové libovky, jako že v chalupě není zavedena voda a pitná dostupná není vůbec. Všichni to berou dost tragicky a já, ač nevypadám o nic veseleji jelikož jsem po více než 430 km utahaný jako pes, se nenechávám nalomit a prosazuji myšlenku, že dovolená bude taková, jakou si ji uděláme, ať už s vodou nebo bez. Sám sebe nepoznávám :)
Pivo zde točí doslova odporné - Znojemský Hostan má sice krásnou barvu, ale chutná jak vypláchlý pivovarský sud, Gambrinus mi nikdy nechutnal a Kozla nemají, takže po Kofole se vracíme na chalupu a ubytováváme se. S Jančou nám připadla místnost s manželskou postelí před níž stojí přikrytá, zanedbaná stará Jawka.
S úsměvem na tvářích uleháme kolem desáté za asistence hromů a blesků z několika bouřek v blízkém i vzdáleném okolí...