Jak už jsem psal, kamarád Petr si p/... a protože se potřeboval dovybavit pro ježdění a chtěli jsme se projet, vyrazili jsme do Chebu. Ten den byly zřejmě velice silné erupce na slunci, neboť vše probíhalo tak nějak podivně, úplně jinak než bylo v plánu.
Den před vyjížďkou sedím přes hodinu u map a vymýšlím alespoň trochu zajímavou trasu pro přesun. Záměrně se vyhýbám hlavním silničním tahům a zejména dálnicím a rychlostním silnicím. Postupně přidávám a spojuji zajímavá místa, až naplánovaná trasa dostane konkrétní rozměr. 450 km po trase Děčín - Libouchec - Přestanov - Dubí - Mikulov - Nové Město - FLÁJE - KLÍNY - Litvínov - MOST - CHOMUTOV - Střážky - Křimov - Rusová - Abertamy - Pernink - Nejdek - Poušť - Jindřichovice - Rozcestí - CHEB - PODHRAD a zpět přes Arnoltov - Bochov - Podbořany - Žatec - Libčeves - Lovosice a Sebuzín do Děčína.
Na Flájích je krásně, příjemné, nejen motorkářské zastavení na cestě Krušnohořím. Zatáčky přes Klíny jsou sice lepší v opačném směru (nahoru), ale což, ty od Krupky stojí také za to;). V Mostě máme v plánu navštívit prodejnu motorkářských potřeb Bikerscrown, v Chomutově v Globusu se stavit na oběd - sekanou v housce a pak zajet na silnici 223, kde jsem slíbil Petrovi dobré místo pro focení "motorky s větrníky v pozadí". Odtud již po neznámých okreskách až do Chebu, kde je další motorkářský obchod slibující slušný výběr zboží za zajímavé ceny. Při zkoumání mapy nelze přehlédnout nedalekou vodní nádrž Jesenice a "uprostřed v ní" opuštěný most nedaleko obce Podhrad. Ve snaze co nejvíce se vyhnout na cestě zpět hlavnímu tahu Cheb - Karlovy Vary - Chomutov - Most - Teplice - Ústí nad Labem, volím cestu "spodem" přes město chmele a piva - Žatec.
Toliko šedý strom teorie, sraz je domluven na 9 hodinu před "mojí" garáží.
Do garáže vyrážím již na půl devátou, abych získal čas pro cestu s motorkou na wapku, jelikož cesta německým pohraničím ji zaneřádila opravdu víc než dost a ani Rakousko tomu nepřidalo. Jenže ouha... do garáže se nemohu dostat a klíče od domu nemám. Jeden telefonát střídá druhý a pro klíče se musím vydat do města. Než se vrátím, je skoro devět. Ještě, že už jsem alespoň v motorkářském. Sotva nastartuji, volá mi Petr... čekám komplikace a nepletu se.
"Hele, mám-e problém" je věta pro kterou by se na dnešní den měla vyrobit cedulka. Petr nemůže nastartovat, že prý asi baterka. Vydávám se tedy k němu, čímž bere první část trasy za své a přes kabely motorku nastartujeme. O pár minut později, před samotným výjezdem, se situace opakuje. Chyba nebyla v baterii, ale na straně uživatele ;) Ach ty začátky :-/... vyrážíme.
Cesta do Krupky a dál na Dubí příjmně utíká a tak se během pár chvil šplháme prvními zatáčkami, které stojí za zmínku, přes Mikulov až k Moldavě. Sem tam zastavíme a něco vyfotíme. Užíváme si jak jen to jde. Bohužel v zatáčkách je do/... a sníh za svodidly jako by nás varoval. Značkám "povinná zimní výbava" se přesto smějeme do té doby, dokud nemáme odbočit k Flájím. Tak tudy, tudy teda asi ne...
Navigace odmítá vymyslet jinou než padesátikilometrovou objížďku a tak se pokoušíme najít cestu sami. Jak jinak než marně. Tento cíl tedy pro dnešek vzdáváme a potupně se vracíme od Moldavy stejnou cestou zpět k hlavní silnici. Do Mostu je to již nedaleko, ale přijíždíme z jiného směru než jsem zvyklý. No což, nevadí, máme navigaci ;)
V Bikerscrownu jsem byl naposledy vloni na podzim. Souřadnice obchodu jsem neměnil a tak oné satelitní potvoře plně důvěřuji. Přesně do doby, než prohlásí, že jsem v cíli a já stojím kdesi mezi paneláky...
Vymotáváme se ze sídliště a směřujeme "dolů". Tam někde je přeci hlavní nádraží a BC je kousek od něj. Trefa! Jsem v prvním (místo v druhém) cíli.
Opouštíme naše motorové oře a noříme se do nitra prodejny. Jindy pozorní a vlídní prodavači si nás tentokrát vůbec nevšímají, ačkoli po prodejně evidentně bloudíme. Sháníme rukavice, mazadlo na řetěz a kuklu. Rukavic mají dost, ale i po slevě stojí ty, co za něco trochu stojí, více než 1200,-. Přijde mi, že celý BC více než značn/.... Kuklu jsme nenašli, jen šátky a nákrčníky. Pořizujeme tedy jen mazadlo na řetěz a odjíždíme.
Tedy... chceme odjet. Petr hledá po kapsách klíčky od motorky, aby v zápětí zjistli, že celou dobu jsou v zámku kufru. "Hlavně, že navigaci jsem si vzal"...
Dále směřujeme na Chomutov, kde je u hlavní silnice Globus, kam si chci zajít pro oběd. Jednu křižovatku pomotám navzdory značení i navigaci a tak se prvně mírně stáčíme zpět na Litvínov, ale po chvilce se napojujeme na správnou cestu. Jediný rychlostní úsek, který jsem dnes měl v plánu akceptovat.
Spíše zběsile než rychle tahám za plyn a tachometrovou 170tkou jsme v Chomutově za chvilku. Globus dáváme na poprvé a navrátivší se cena na 20,- za jednu sekanou v housce mě potěší natolik, že si dopřeji dvě ;).
Z Chomutova se vydáváme směrem na Horu sv. Šebestiána, tedy máme se vydat. Navigace mi zaprská cosi do uší, pak ztratí silnici, přejíždím odbočku a .... ani po deseti minutách se mi navigaci nepovede nahodit do provozuschopného stavu, tzn. nedokáže vyhledat žádný ze satelitů.
Přestože tuším kudy tudy, nechávám se vést od Petra a jeho "slepého, šumícího tichošlápka", kterým jeho navigace navzdory svým 7" je.
Dvouproudové stoupání s pozvolnými zatáčkami od Chomutova k Šebestiánu si užívám nejen já, ale i Péťa na svém XJ. S hřejivým pocitem necháváme v zrcátkách jeden kamion za druhým. Původně jsme tudy sice vůbec jet neměli, ale byla by to škoda, tuto silnici mám opravdu rád.
Ještě radši odbočuji před Přísečnicí vlevo, směrem na Měděnec, kde kolem silnice 223 bývají ještě v dubnu hory sněhu a o kousek dál je známá větrná farma Kryštofovy Hamry.
Nafotíme pár desítek snímků mezi kterými nechybí ani Petrův vysněný. Marně se pokouším přivést k životu svoji navigaci a tak její místo v tankvaku střídá ta Petrova a moje putuje do kufru. Zřejmě dosloužila... Záhy se objevuje další z řady problémků a to ten, že Petr ve své navi nemá naplánovanou trasu, ani uložené body, kam jsme chtěli dojet. Mrzí mě to o to víc, že zejména betonový most kdesi v Jesenici spíš nenajdeme, než najdeme.
Necháváme se tedy navigovat do Chebu. Tedy navigovat... Petrův "tichošlápek" v kombinaci s mým vykuchaným laďákem nebyla asi nejlepší volba. Ani mé bezproblémově fungující sluchátka (narozdíl od těch Petrových) mi dvakrát nepomohou a před příkazem k odbočení aby člověk minimálně vyřadil. Kousek před Měděncem odbočujeme na silnici, která byla vybudována snad hned po druhé světové válce, ale minimálně od pádu komunismu tudy nikdo nejezdí. Zrezivělé, těžko čitelné cedule by mohly možná leccos vyprávět...
Hned jak opustíme tuto silnici, dostáváme se na silnici bezchybnou, nicméně rychlostní. Vzhledem k časové ztrátě, kterou jsme nabrali při pokusu "trefit Fláje a BC", tuto cestu akceptujeme. Čeká nás několik desítek dlouhý rychlostně - dálniční přesun až do Chebu, zpestřený pouze tankováním kousek od Ostrova.
Na pumpě si uvědomíme, že nemáme ani adresu oné motoprodejny v Chebu, jelikož je, jak jinak, v mé navigaci. Ještě že jsem si opsal z webu alespoň telefonní číslo! Po dvou minutách vyzvánění se Petr dovolává na prodejnu, kde nám nejsou schopni říct ulici na které se necházejí a směřují nás k Tescu. Tesco bývá snad v každém městě pečlivě značeno, to dáme.
Nacházíme, bez problémů. Na prodejně nikdo... majitel je prý nemocný, prodavačka cosi kdesi zařizuje a nám se věnuje pouze mechanik, který neví co kde je, natož za kolik to je. Český mluví tak na půl. No prostě chudák, kterému hodili vše na hlavu. Přesto se nám podaří vybrat rukavice i kuklu, ale neakceptují bankovní karty. Ó Bože! V 21 století, kamenná prodejna bez platebního terminálu. Petr se vydává pěšmo do Tesca a já zatím zkouším přemluvit navigaci k vyššímu výkonu stran hlasitosti a podsvícení. Marně. Pro jistotu jí ale zakazuji veškeré dálnice, silnice s mýtným a rychlostní komunikace. Poté ji nutím vyhledat nejkratší cestu do Podhradu a poté přes Žatec domů.
Téměř hodinu po příjezdu do Chebu jej opouštíme a směřujeme do Podhradu, což se ukázalo zcela vyjímečně jako bezproblémové. Zde se chytím ukazatelů kempu a kolejnic, jelikož z googleMap vím, že nedaleko onoho vytouženého mostu je železniční most přes Jesenici. Posledních pár set metrů k cíli konzultuji radši s místní omladinou, která mě ubezpečí, že jedeme dobře.
Motorky odstavujeme kousek od břehu, jelikož blíže se dostat přes větve nejde. Most je hned "za rohem". A je krásný ;) Nyní jsem s výletem spokojený už i já ;) Kocháme se, fotíme a náhle se odkudsi vyřítí motorové rogalo, kterého se pořádně leknu :D. Obkrouží most a mizí zase kamsi pryč. My také...
Trasa je dána, vyrážíme domů. Míjíme Cheb a hned za ním nás navigace nemilosrdně přes veškerý možný nastavený zákaz posílá opět na dálnici směr Vary. Odmítám se přizpůsobit jejímu diktátu a díky tomu se po chvíli otáčíme zpět na přivaděči z dálnice do Chebu. Ach jo... tak dobře :( Sjedeme prvním sjezdem...
Nudný rychlopřesun opět začíná... kilometry na tachometru naskakují rychle, ale stejně to neutíká. Osvobozením je tak sjezd na na Kynšperk nad Ohří, ale zdá se, že tudy naše předem plánovaná cesta také nevede. Chvilku se zde motáme, omylem se dostaneme k věznici, kudy máme podle navigace projet. Tak tudy teda ne. Velím "kupředu, zpátky ni krok" a za chvilku míjíme vesničku Zlatá, kterou jsem si jako jednu z mála vypsal do nahrubo načrtnutého itineráře. Napojujeme se na báječnou silnici, která kopíruje naši dobře známou dálnici. Asfalt je prvotřdní a alespoň trošku se klikatí, zatímco silnice klesá a zase stoupá. Takhle, takhle to mám moc rád :). O kousek dál máme odbočit na Arnoltov, ale protože jsem se zrovna nechal unést svižným tempem, míjím ceduly ve vysoké rychlosti. No co, napojíme se jinde.
Ano, napojili jsme se.. znovu na dálnici! :( ... další možný sjezd Petr míjí, moje troubení a blikání neslyší. Sjíždíme tedy až kdesi u Březové, kde nás navi dovede na hranici vojenského újezdu. Mám jí tak akorát dost, ona je snad ještě blbější, než ta moje (bývalá...)!
Tak trochu plné zuby toho začíná mít i Petr. Přeci jen jako svoji druhou vyjížďku si naplánovat 450 km dlouhou trasu, to chce odvahu. Hodinky ukazují půl šesté, tachometry dávno přes 300 km a na cestě jsme už přes osm hodin. Ač nerad, podvoluji se pochopitelnému přání přítele, mažu z navigace Žatec a vracíme se do Březové, odkud pokračujeme hlavním tahem na Ostrov a dále pak Chomutov, Most, Bílinu, Teplice, Ústí nad Labem a domů do Děčína.
466 km místo plánovaných 450 je více než překvapivý výsledek v dobrém slova smyslu. Z výletu celkově mám trochu rozporuplné pocity umocněné faktem, že mi umřela navigace. Mimo to mě mrzí zejména fakt, že místo po okreskách vedoucích méně známými místy, jsme drtivou většinu trasy jeli po hlavních, důvěrně známých a nudných trasách a to nemalou měrou včetně dálnic. Co mě potěšilo je fakt, že ač spolu s Petrem máme prd naježděno, máme hodně podobný styl jízdy a ujíždíme si maximálně k další odbočce, kde na sebe čekáme apod.
Závěr? Sehnali jsme co jsme potřebovali, viděli většinu toho, co jsme vidět chtěli a v pořádku se vrátili domů my i naše stroje. Takže ať už se to místy komplikovalo jak chtělo, už se těším na příště :).
Jo a ta moje navigace? Tak ta se doma na stole rozeběhla... :-? :D