Dnes nastal onen den, kdy jsem se konečně rozhodl déle neodkládat náhradu mé dosavadní obuvy... a to né obuvy ledajaké...
Leč jsem chlapec z rodiny poměrně finančně chudé, nikdy jsem ve značkovém oblečení nechodil, avšak ve věku, kdy jsem si začal (ne)pravidelně vydělávat, tj. od 16ti let, jsem si zakoupil za našetřené penízky botky značky Puma za skorem Kč 3000,- a vyrovnal se tak alespoň čátečně svým spolužákům, co nosili Nike snad od zavinovačky...
Když jsem botky donesl domů a dožadoval se obdivu od rodičů, táta mě málem zabil... resp. hodil na mě vražedný pohled ve stylu "já tě snad zabiju"... nechápal jsem to, byly to přeci moje peníze.. nechápu to dodnes, avšak se na tuto situaci dívám už malinko jinak...
Botky to byly krásné a hlavně nad míru pohodlné... avšak protože jsem je z nohou téměř nesundával, vydržely sotva půlrok... nicméně v rámci dvouleté záruky mi byly Pumou vyměněny za nové, s dodatkem, že na další výměnu z důvodu nadměrného opotřebení již nárok mít nebudu.. i tak jsem byl maximálně spokojený :)
Když mi bylo osmnáct, Pumy putovaly do popelnice, stejně tak, jako dnes moje druhé (a zřejmě na dlouho poslední) značkové botky od Ády Daslera... ty mne stály v mých osmmácti již "pouhé" necelé dva tisíce (už jsem radši cpa/...) a táta se radši na ně ani nepodíval...
Bohužel s Ádami jsem nebyl zdaleka tak spokojený jako s "černým tygrem" a tak jsem je střídal i s obuvý různé, zejména vietnamské produkce... nicméně o to radši jsem se k nim následně vracel.. pohodlí nesrovnatelné, měkkost, váha boty, její pružnost... no prostě balzám na chodidla... po sedmi letech nepravidelného nošení jsem měl podrážky již téměř absolutně hladké, malíčky z obou bot se klubající a následně odhalený i nárt na pravé noze... takže dnes jsem navštívil místní vietnamský obchůdek a koupil si botasky za Kč 170,-- a Áda putoval do popelnice... budiž mu skládka lehká...
PS: když Samotářovi občas nabízíte nějaké ty ponožky, budu rád za nějakou tu nabídku kvalitní, lehce obnošené obuvy :-D
Leč jsem chlapec z rodiny poměrně finančně chudé, nikdy jsem ve značkovém oblečení nechodil, avšak ve věku, kdy jsem si začal (ne)pravidelně vydělávat, tj. od 16ti let, jsem si zakoupil za našetřené penízky botky značky Puma za skorem Kč 3000,- a vyrovnal se tak alespoň čátečně svým spolužákům, co nosili Nike snad od zavinovačky...
Když jsem botky donesl domů a dožadoval se obdivu od rodičů, táta mě málem zabil... resp. hodil na mě vražedný pohled ve stylu "já tě snad zabiju"... nechápal jsem to, byly to přeci moje peníze.. nechápu to dodnes, avšak se na tuto situaci dívám už malinko jinak...
Botky to byly krásné a hlavně nad míru pohodlné... avšak protože jsem je z nohou téměř nesundával, vydržely sotva půlrok... nicméně v rámci dvouleté záruky mi byly Pumou vyměněny za nové, s dodatkem, že na další výměnu z důvodu nadměrného opotřebení již nárok mít nebudu.. i tak jsem byl maximálně spokojený :)
Když mi bylo osmnáct, Pumy putovaly do popelnice, stejně tak, jako dnes moje druhé (a zřejmě na dlouho poslední) značkové botky od Ády Daslera... ty mne stály v mých osmmácti již "pouhé" necelé dva tisíce (už jsem radši cpa/...) a táta se radši na ně ani nepodíval...
Bohužel s Ádami jsem nebyl zdaleka tak spokojený jako s "černým tygrem" a tak jsem je střídal i s obuvý různé, zejména vietnamské produkce... nicméně o to radši jsem se k nim následně vracel.. pohodlí nesrovnatelné, měkkost, váha boty, její pružnost... no prostě balzám na chodidla... po sedmi letech nepravidelného nošení jsem měl podrážky již téměř absolutně hladké, malíčky z obou bot se klubající a následně odhalený i nárt na pravé noze... takže dnes jsem navštívil místní vietnamský obchůdek a koupil si botasky za Kč 170,-- a Áda putoval do popelnice... budiž mu skládka lehká...
PS: když Samotářovi občas nabízíte nějaké ty ponožky, budu rád za nějakou tu nabídku kvalitní, lehce obnošené obuvy :-D