Jak jsem si hrál na ševce

Jak možná víte díky starším článkům (viz. např. zde) koupil jsem si na motorku boty - kanady.. že to nebylo nejšťastnější rozhodnutí se můžete dočíst pro změnu třeba zde...

Dnes nadešel den "D" kdy jsem se rozhodl obuv pozměnit dle svých představ a zahrát si tak malinko na ševce a malinko na švadlenku. Na švadlneku proto, že potřeby k práci potřebné (samé "P") jsem musel zakoupit ve švadlence, které jsou v celém 50ti tisícovém Děčíně jen dvě a z toho ono zboží měli samozřejmě v té druhé a tu hodinu co jsem čekal na otevření té první- bližší - jsem tak promarnil zcela zbytečně.

A co že jsem to upravoval? Pokud to není z následujícího obrázku zřejmé, ony háčky, které mají !pevně stáhnout a držet! kanadu "zašňěrovanou" jsou tak malé a tak ohebné, že se po pár použitích deformují, vyvlékají a náseledně ztrácí. Rovněž ono "zaháčkování" je poměrně zdlouhavý proces a celé obouvání se tak protáhne na zdlouhavých pět minut s pochybným výsledkem.

Ach jo, proč že jsem to chtěl kanady s přaskami? Protože jsou slušivější jak celošněrovací? Tak je mám mít... :(

Sehnal jsem si skládací knoflíky, nebo chcete-li cvočky, či jak se tomu správně říká a dal se do děrování obuvy... dodávaným bazmekem se to nedařilo, protože asi nepočítají s 2 mm kůži... posloužily mi tedy chirurgické nůžky z oceli...

Díky mému nelogickému myšlení následoval nevyhnutelný zádrhel v podobě kompletace onoho "knoflíku", na což jsem přišel kupodivu poměrně záhy (asi po pěti minutách :-D) a pak "montáž" samotná, při které byl zásadním problémem fakt, že výška hlavního dílu knoflíku činí odhadem 4mm a kanada samotná je z 2 mm kůže + výška protilehlého komponentu 1 mm, čímž mi zbyl pro práci celý 1 mm prostoru na roznýtování...

Po dvou zničených knoflících, kdy jsem dával opačně nýtovací podložku než patří jsem přišel na spráný postup a přes dva údery střídavě do obou palců a prkénko na maso, které jsem zaneřádil vojenským krémem na obuv jsem se dostal ke kýženému výsledku, tj. k 2x dvěma knoflíkům na dvou kanadách...

Tato teoreticky velice jednoduchá činnost mi zabrala díky zpracovávanému materiálu více jak hodinu a půl času a při následné praktické zátěžové zkoušce se mi dva "knoflíky" po pár krocích rozletěly... ono by to chtělo totiž sehnat někde kovadlinku, aby se daly roznýtovat pořádně...