Letní déšť a vzpomínky

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Jaro pomalu ale jistě začíná předávat vládu létu a my jsme se tak dočkali pravých letních teplot. Sice tento čas s sebou přinesl i některá negativa, ale přeci jen, je pro mě léto nejhezčí částí roku. Faktem ale zůstává, že teploty přesahující ve stínu 27´C mi již nejsou zdaleka tak sympatické, jako azurově modrá obloha a jasně zářící slunce. 30´C označovaných jako tropická teplota je už pro mě dosti nepříjemný extrém, který je i v našich zeměpisných šířkách čím dal častější. Pokud tento stav přetrvává více dní v kuse, jsem pak rád za takovu změnu, jaká nastala snad nad celým územím naší krásné země v sobotu v (pod)večer, či v noci... přišla oblačnost, hromobití, blesky a pravá "letní" bouřka. Jako z cedníku se snášely na rozpálenou a vyprahlou zem pramínky vody a já vnímal tu vůni, kterou mám tak rád... seděl jsem ve sklepních dveřích domečku Jančiných rodičů na poloprázdném pytli s pšenicí a dělal třísky.. vnímal jsem všemi svými buňkami tu změnu ovzduší, to příjemné snížení teploty, prohlížel si kapky deště a vzpomínal jsem...

Je zajímavé, kolik vzpomínek má člověk na místa, kde trávil svoje volno, prázdniny a dovolené a právě z tohoto důvodu - že prší - nemohl dělat to, co by rád. V tu osudnou cvhvíli to většina lidí zcela jistě bere jako otravu, zkažený den, atd, ale s postupem času je to milá vzpomínka, která se vám ozve vždy, když v létě zaprší...

Vzpomínal jsem, jak jsme s mojí sestrou trávili prázdniny u babičky a nervozně koukali skrz zamlžené okno v kuchyni, kdy že to konečně přestane pršet, zatímco babička nám ohřívala nějakou tu mňamku k snědku. Ve chvíli kdy déšť ustal, natáhli jsme si na tehdá ještě nožičky, holínky, a vběhli do první kaluže, která na dvorku byla, přelívali jsme "kutchany" s vodou pro kačeny, aby byly všechny plné vody, když tak krásně ztéká ze střech, s radostí jsme se přehrabovali v mokrém písku, abysme se pak jako prasátka mohli vrátit do prádelny a všichni z nás měli náležitou "radost".

Vzpomínal jsem jak jsme s našima jezdili na "papundeklovou" chatu, kde nebyla zavedena elektřina, ani vodovod ale byly to ty nejlepší dovolené.. v oknech jsme měli sítě proti komárům, okenice na háčcích a když pršelo, lenošili jsme celá rodina v postelích a koukali jak se dělají na Dyji kruhy od kapek vody

Vzpomínal jsem, jaké to je ležet pod starým stanem a přemýšlet, kdy už ta voda začne prosakovat a kudy, že se nesmím dotýkat plachty... na chatu v Kravařích s dvěma kamarády a dvěma kamarádkami a pořád dokola hrajícícho Gi Gi ´D Agostina a písničku číslo 17 zatímco déšť bičoval vše v okolí včetně naší střechy... na koupání v rybníku, zatímco prší...

I vzpomínka na zážitek s maminkou, která mi vynadala za to, že jí lžu, když se chodím koupat do Ploučnice a přitom jí tvrdím, že jsem promokl skrz na skrz v třešňovém sadě v Boleticích, když v Březinách nepršelo, nebyla a nebude zapomenuta :-D

Miluji letní bouřky, když jsem schovaný v suchu a můžu sedět v okně a sledovat kapky deště a černé mraky, poslouchat ohlušující hrom a vidět vše osvětlující blesky. Škoda, že už nikdy neuslyším babičku, jak mě okřikuje, ať z toho okna nečučím, že se to nedělá když je bouřka a že na střeše nemáme hromosvod a že po dešti už nikdy s dědou nevyrazíme za humna... (foto prarodičů).

S přibývajícím léty sice člověk tu kaluž (nejen na dvorku) obejde, místo toho aby měl radost z toho, že do ní může skočit, ale přestává se nudit a začíná si vychutnávat i věci, které ho dříve přiváděly, díky nečinnosti, téměř k šílenství.. Nicméně i tak mi vadí, že dnes v noci mi s nějvětší pravděpodobností bude do střešních oken bubnovat liják a já kvůli tomu rachotu a skleníku, v který se můj byt záhy promění, nebudu moci usnout..

Zpět na hlavní stranu blogu