Jak pomoci dobré věci a ještě si relaxací přivydělat?
Již v dětství, kdy moji rodiče chodili pravidelně darovat krev jsem věděl, že jednou to chci dělat taky. Jako malému klukovi mne k tomu motivoval den volna, čokoláda a po určitých odběrech i odznáček ve tvaru kapky krve, kterým bych se tak rád chlubil.
Druhá vlna mého rádoby dárcovství přišla na vojně, kdy někteří z nás vojáků, byli náhodně vybráni a v případě zájmu šli darovat krev. Bohužel jsem nebyl mezi nimi. Kapičku dostávali okamžitě při odběru a pak se s ní chlubili na místě hned vedle jmenovky. Byla to jediná povolená ozdoba uniformy a tak ji nosil každý, kdo ji měl. Den volna i když na území kasáren také nemusel být marný. Coby mazák jsem se také k této "kapičce kreve" dostal, ale nikdy jsem ji nenosil.. Hned po vojně jsem se ale zajímal, jak je to s darováním krve v naší nemocnici a tam mi řekli, že si musím zajít ke své obvodní lékařce, nechat vyplnit nějaké papíry a nechat si udělat vyšetření, pak dojít na testy atd... a bylo po chuti tekutinu života darovat...
Potřetí jsem se dostal k dárcovství krve cca před měscíem, kdy jsem si byl na obvdu nechat předepsat léky a doktorka zrovna klučinovi mladšímu než jsem já vypisovala nějaká ta lejstra, že je schopen darovat krev. Na dotaz, zda i já bych ji mohl darovat mi sdělila, že mi to nedoporučuje... Byl jsem zklamán
Asi tomu chtěla náhoda, že mi uvízl ve schránce leták, který jsem kupodivu hned nezahodil spolu s ostatními extra výhodnými nabídkami marketů.
Druhý den jsem si na internetu zadal uváděnou internet/... a zjistil si, jak odběr plasmy probíhá. Prodebatoval jsem to ještě s Jančou, páč dělá zdravotnickou školu a třeba bych se mohl dozvědět věci, které se až tak do světa nevykřikují. Jelikož mne nic nevyděsilo, kontaktoval jsem mejlem právě onu firmu, která odběry provádí. Dotazoval jsem se na možnost odběru právě z důvodů, kvůli kterým mi odběr krve nedoporučila obvoďačka a byl jsem informován, že s tím žádný problém není. Po pár dnech jsem zavolal na uvedené tel. číslo a objednal se.
Pro mne nejblížší zastoupení firmy je cca 20 km od mého místa bydliště a to v Ústí nad Labem, kde byl obrovský problém zaparkovat. Opravdu jsem jezdil přes půl hodiny po městě a hledal jedno jediné volné, placené!, místo na parkování, protože neplacená snad ani kvůli samým zákazům stání a zastavení ani neexistují. Je znát, že centrální parkoviště kvůli stavbě obrovského nákupního centra - jak jinak - citelně chybí...
Po mém příchodu do plasma centra jsem byl příjemně uvítán na recepci, dostal jsem dvoustránkový dotazník a další dvě A4 s informacemi a posadil se ke stolečku. Vyplněné a přečtené (mezi řádky) jsem to měl během 10ti minut, poté se mě ujala lékařka, která mě zvážila, změřila mi teplotu a tlak, poslechla si mé dýchání a srdce, prohmatala břicho a šlo se na odběry...
Velká, světlá, klimatizovaná místnost s cca 15ti lehátky působila celkem příjemně navzdory všudypřítomným zdravotnickým přístrojům. Po napíchnutí žíly mi byly odebrány tři ampule krve, které se odeslaly na rozbory a poté začal odběr krevní plasmy samotné.
V klídku si ležíte na lehátku, občas zmáčknete molitanový balónek, co vám dá sestra do ruky, někteří si čtou časopisy z místní pestré nabídky, jiní poslouchají mp3ky, já si píši sms s Janou, která je v pracovním procesu.
Celý odběr trvá cca 45 minut, z těla vám vytáhnou necelý půllitr krve, v přístroji se oddělí krev od plasmy, ta se přečerpá do nádoby a krev se vám stejnou jehlou vrací zpět do těla. Tento cyklus se opakuje třikrát a výsledkem je téměř plná nádobka (750 ml) krevní plasmy.
Po odběru si minutku posedíte na lehátku a pak odcházíte na recepci, kde dostanete příjemnou odměnu Kč 400,-
Ne, nebudu zde lhát, že proto to přeci nedělám, je to tak, dělám! Dělám to proto, protože jsou v tom ty peníze, dokopal jsem se konečně k tomu, abych někomu třeba i takhle pomohl. Říkám si... i proto, že jsi motorkář, je dobré pomáhat, dokud můžeš.. jednou budeš třeba potřeba pomoci... a takhle si přivydělám alespoň na nějakou tu výbavičku na Modrou a nebo na benzin na výlet... tím se kruh symbolicky pro mne doufejme navždy uzavírá...
S dobrým pocitem a plnější peněženkou odcházím k autu a jedu domů. Nikdo mne nepřemlouvá, abych ještě chvíli poseděl, ačkoli by tomu tak mělo být. Cítím se zcela svěží, jen mám pocit žízně a trochu hlad a z ruky mi mírně teče krev.. na druhý den se mi po ruce rozrůstá nebolestivá modřina, ale co, za deset dní jdu do toho znovu a poté zase, ale to až budu mít ruce bez modřin. Nechci vypadat jako feťák :).
Dobré je, že vám nenapichují hlavní žíly, tudíž si je neničíte. Zajímavé je, že na odběr můžete vždy po sedmi dnech... Příjemným vedlejším efektem je to, že víte více o svém zdravotním stavu, než je běžné. Problematické může pro leckoho být vypít alespoň 3L tekutin den před odběrem a 2L v den odběru. Přesto věřím, že zejména študáků zde bude plno a doufám, že se hnědočeši bojí jehel i když se samozřejmě používají vždy nové, sterilní sady (jehla a hadičky).
Doufejme, že tím sami sobě nijak neublížíme a jiným i sobě pomůžeme, stejně, jako je napsáno na letáku.
Dozvěděl jsem se z neoficiálního zdroje a doplnil o své úvahy:
Plazma, která představuje polovinu objemu krve, je žlutavá vazká tekutina, kterou z 90 procent tvoří voda, zbylých 10 procent pak tvoří minerály a bílkoviny. A jen tyto bílkoviny mohou být využity pro výrobu léků na choroby krve. Z jednoho litru plazmy lze podle odborníků vyprodukovat deriváty v ceně kolem 13 000 korun. Mimo český trh byla v 90. letech jejich cena ještě zhruba o šest tisíc korun vyšší než ta současná. Roční objem obchodu s krevní plazmou a z ní vyrobenými léky představuje v ČR zhruba jednu miliardu korun. To jen pro představu, jak z každého takového daru pěkně někdo vydělá. I to je důvod, proč některí plasmu odmítají darovat. Otázku, jestli je odměna za dárcovství etická dnes už řeší málokdo. Pokud překročíme práh ordinace v ČR, první, co uvidíme, je natažená dlaň pro poplatek a to i přesto, že na naše zdravotnictví přispíváme z našich výplat. Jestliže nám někdo je ochoten za kousek našeho zdraví něco dát, proč toho tedy nevyužít, stejně to časem všichni do zdravotnictí opět vrátíme a to většinou v míře značně vyšší.