Davidhavel | Nepíši, nečtu, nespravuji, NEstíhám - aktualizace

Představte si, že jeden článek mám rozepsaný dokonce už přes 2? měsíce a že již více než měsíc píši, resp. nepíši článek, který se zde má zveřejnit 1. ledna 2009. Snad ho dopíši včas.. uveřejňovat ho později by bylo poněkud trapné.

A co způsobuje moje zaneprázdnění, když o zaměstnání (tudíž přístup na internet) jsem nepřišel (odkaz) a s Travianem jsem /...? Né, není to jiná on-line hra :)

Vešekrý můj "volný" čas vzal za své díky tomu, že se mi již totálně zastavilo moje FLEKaté vozidlo.

V praxi to tudíž znamená to, že vstávám po půl 6 ráno, v šest musím na autobus, který mne dovoze do města, odtud jdu něco přes 1 km pěšky přes Labe do Kauflandu, kde mám své druhé zaměstnání. Od 7 do 12 jsem na pokladně nebo v lahvárně, přičemž na obou místech se začínají projevovat přicházející Vánoce.

Ve 12 jdu zpět onen "1 km" pěšky do města, odkud mi až před 13 hodinou jede autobus domů,takže mám cca půl hodiny na vyřízení nákupů či jiných aktuálních problémů. Mimochodem Kč 17,- za nepřestupnou jízdenku na autobus je opravdu darda, to snad neplatí ani Pražáci. Doma jsem ve 13:15, v rychlosti sním oběd, z místní mateřské školky - ještě že vyvařují pro veřejnost..uff, udělám si svačinu a jdu pěšky cca 0,5 km do svého zaměstnání, kde sloužím od 14ti do 22 hodin. Jelikož z tohoto maratonu padám opravdu na hubu, (a to takhle šílené mám teprve 4 dny), zřítím se na svoji kancelářskou židli a nemám sílu ani chuť na víc, než si vyzvednout e-maily a prohodit pár slov s lidmi na ICQ. Oči bolí, štípou a palí fest, (firemní monitor to již má dávno za sebou), klouby pobolívají, nohy pomalu necítím (za to když se zuju tak až moc :-D) a to jsem si pořídil nové (bohužel opět vietnamské) botky a po dvou letech legitku na "sociální" MHD.

Domů se dobelhám totálně unavený skoro v půl jedenácté večer. Dá mi docela dost přemlouvání dokopat se do sprchy a vyčistit si zuby, zalezu do postele, pustím si televizi a během deseti minut usínám.

Tohle vše proto, abych si denně vydělal o pár desetikorun víc, než je můj příjem z hlavního zaměstnání. Ironií je fakt, že jsem nyní mohl jít dělat něco jiného, ale musel bych mít své a spolehlivé auto... :-?

Nebýt Janči, mého zlatíčka platinového, které se za čerta převléká a která toho přes týden ze mne opravdu moc nemá, brodím se doma mezi hromadami usušeného prádla (kdy jsem ho stihl vyprat a pověsit?) a horami neumytého nádobí... děkuji Jani a... snad to alespoň trochu chápeš, o víkendech se Ti to budu snažit vynahradit, těším se do divadla i do Prahy :)*

Tak pokud jsem si minulý týden stěžoval na to, že padám na ústa, tak nyní je to ještě horší... otočily se v práci směny, takže nemám odpolední, ale ranní. Tzn. že vsátávám před půl šestou, jdu 0,5 km do práce, ve 14 h 0,5 km z práce. V 15 h nejpozději již musím jít 1,5 km na vlak, 3 km jízdy vlakem stojí Kč 9,-. Poté mám dvacet minut, za které se musím dobelhat již známý "vícenežkilometr" přes most do Kauflandu, kde 4,5 h "vesele" pracuji ("usmějte se přeci trošku na ty lidi") a když mne nepustí z poklady přesně v celou, můžu zapomenout na to, že stihnu "vícenežkilomtr" vzdálený vlak, který odjíždí před půl desátou (když mne cestou do práce nestihl zinkasovat průvodčí, jsem ještě víc v háji, protože si musím jít nyní koupit lístek) a čekám více než hodinu na autobus, co mi jede ve 22:20. Když vlak stihnu, jdu 1,5 km domů pěšky a jsem doma spocený jak zvíře a utahaný jako vůl ve 22 h, když ho nestihnu, jsem doma těsně před 22:45, sice nezpocený, ale jako vůl se cítím tak či tak. A takhle to je celý týden... uff. Ještě, že se blíží pátek, to jdu na 99% letos do Kauflandu, co by brigádník naposledy.

PS: obdivuji se čím dál víc!