Občas se mrknu na obecní nástěnku, ale málokdy mě tam opravdu něco zaujme. Výjimka byla pozvánka na "/....
Vyrážíme v 10:45 po příjezdu Vojty, který bydlí na druhé straně města. Čeká nás více než 20 pěších kilometrů a přestože se těšíme, mám z toho obavy. Přeci jen, poslední dobou tomu pohybu moc nedám-e.
Výchozím bodem je místo mého bydliště - Malšovice, z kterých se pokračuje dále na Javory. Sluníčko se rychle začíná prokousávat skrz ustupující mračna a tak brzy odkládáme naše mikiny a jelikož Javorský kopec je opravdu Kopec, začínáme se i pod batůžky nehezky potit. Odměnou za tuto nejnáročnější část cesty jsou nám překrásné výhledy na Děčín, Chmelník, Sněžník a Bukovou horu.
Na Javorech se stavujeme na dětském hřišti a ačkoli je určeno pro děti do 12 let věku, aktivně ho při přestávce v chůzi využíváme.
Nad Javorami je stoupání již mírnější a těsně před zlomem vrstevnice máme z ukončení tohoto úseku opravdovou radost :).
Poměrně prudce sestupujeme do "posraného Ústí", resp. Slavošova, kde se povalují "medvědokrávy" a samozřejmě nechybí koně. Po hodině a půl máme v nohách osm kilometrů.
Přicházíme k obci Lipová, kde naše žlutá odbočuje z asfaltky a mě konečně dochází, jak to může být z Malšovic na Blansko jen 11 km...
V trávě konečně nacházíme neklamné stopy toho, že tudy někdo již dnes prošel před námi. Nebudeme tedy na hradě sami. Louka, na kterou přicházíme je poseta balíky sena, mezi kterými sem tam kvete pampeliška nebo jetel, zatímco o kousek dál rudě září šípky :) Spolu s perfektním výhledem nejen na úsek cesty Slavošov-Javory, kterou jsme prošli, ale i díky pohledu "snad až na Cínovec" je rozhodnuto o místě oběda.
Po přestávce pokračujeme "podél křoví", jak bylo napsáno u turistické značky dál po žluté a najednou je před námi umě skryté Blansko :)
Mrzí nás zjištění, že ačkoli jde o "pochod", většina těch, co jsou tu již s námi (téměř hodinu před začátkem akce) příjíždí autem. Zbývá posledních 500 m na hrad, který jsme s Jančou v březnu nedobyli. Těsně pod hradbami již slyším zvuk chladícího zařízení soudku a straší Janču, že za každý kilometr si dám jedno pivo :)
Na hradě nás uvítá milá paní, která nám nabízí zdarma čaj, prospekty a žádá nás o zápis v návštěvní knize. Kupujeme si turistickou známku, Janča se nechává orazítkovat a zatímco si kupuji zlatavý mok, ostatní se kochají z hradeb opět krásným výhledem do širokého okolí Českého Středohoří.
Omrkneme expozici dobového "vaření", Janča zakoupí "u pradleny" ručně vyráběné mýdlo a opět sestupujeme pod hrad, jelikož právě zde, ve 14h začínala akce samotná vysvěcením křížku. Zůčastnil se nejen pan farář a spousta (moto-)turistů, ale i družina stylově oděných rytířů doprovázející šlechtičny.
Po návratu na hrad nám právě tato Ústecká skupina rytířů a dam - Ammo Domini - sehrála několik vtipných scének plných šarvátek a tuhých bojů, čímž program vyvrcholil.
Následoval poměrně nudný sestup na nádraží v Povrlech přes obce Mirkov a Lužec, kdy jdete pořád po asfaltce sevřené dvěma kopci a kde nic, tu nic. Možná by bylo lepší držet se zelené a dorazit na vlakovou zastávku místo do Povrlů do Neštědic. Kilometrově to vycházelo stejně.
V Povrlech jsme již slušně utrmácení a zmatečně hledáme nádraží. Jenže díky tomu, že vše zlé je pro něco dobré, nečekáme na vlak jedoucí jednou za hodinu ani patnáct minut.
Po půl šesté jsme doma a výlet si všichni chválíme. Tak zase (možná) za rok, přidáte se?