To jsem si takhle šel po odpolední směně z práce vybrat schránku. Krom obvyklých letáků jsem v ní našel mně adresovaný dopis, nadepsaný dětskou rukou...
Obálka byla navíc zezadu přelepena psími nálepkami z nějakého časopisu. Janča jde předemnou po schodech vzhůru a já chvilku přemýšlím, zda tajemný dopis přiznat a nebo zatlouct. Volím upřímnost, né že bych byl až takový frajer s rovnou páteří, ale nechci riskovat hloupé podřeknutí v budoucnu a následnou hádku. Navíc je to stejně nějaká ptákovina...
Obálku roztrhávám a vytahuji z ní pečlivě vystřižené srdíčko s nápisem "přijď na rande" a vstupenkou do kina... :-?
V rychosti přemítám, která z bývalých přítelkyň by tohoto dětinského gesta mohla být schopna a postupně zavrhuji jednu za druhou. To dětské písmo... to mi nedá spát... že by ta "10letá" holka od nás z baráku? No to snad ne! Ještě chvilku si něco brblám pod vousy a mozek mi šrotuje na nejvyšší obrátky, až uhodím na Janču, která mezitím již zmizela doma v koupelně. Ač na ní nevidím, jsem si téměř jist, že se červená a řehtá jako kobyla, jelikož se baví na můj účet. Zapírání trvá jen chvilku a "pod nátlakem" musí přiznat barvu... :) Ulevilo se mi, těžko říct zda víc díky tomu, že mě nezve na rande nějaké dítě a nebo proto, že jsem ten dopis nezatloukl a pak se po nějaké výmluvě nesetkal s Jančou v kině... Hups!
Pozvánku do kina jsem dostal jako dárek k 2a3/4 roku našeho vztahu a zároveň jako relaxační činnost v současném každo/.... Překapení nemám rád, ale musím uznat, že tohle bylo vymyšlené fakt dobře!
Film samotný (Chceš mě, chci Tě) měl hodně předvídatelný scénář,ale co, však jsme sem šli pro odreagování. Hlavní postavou je jistá osamělá televizí produkční, které se nedaří zvýšit televizní sledovanost o nic lépe, než najít svého dokonalého prince. Při sledování televize a následném telefonátu do pořadu se naše Produkční seznamuje s pro ní slizským moderátorem podúrovňového pořadu a následně se přes její marný odpor stávají profesními partnery. Zprvu se nenávidí a zároveň se snaží trumfnout a ohromit jeden druhého. Produkční potkává svého Prince, avšak ten ji odmítá. Slizoun machruje, že dokáže Princův postoj k Produkční změnit, pokud ona změní následně svůj ke Slizounovi. Produkční musí chtě nechtě přiznat, že Slizoun ví více, než jen o čem mluví a jejich vzájemný vztah se začíná umírňovat. Z nenávisti se stává přátelství, z přátelství nevědomky láska, kterou si nejsou Produkční a Slizoun ochotni přiznat. Produkční si nechce přiznat ani fakt, že Slizoun není ani zdaleka tak slizský jak jí připadal a Slizoun(-ek) si nechce přiznat, že ta pohledná Produkční není až tak protivně upjatá jak se tváří...
U filmu jsem se chvílemi více než dobře bavil (sexuální trapasy se prostě neomrzí), a jelikož mi připomínal vývoj našeho vztahu s Jančou rozhodně jsem při něm neusínal. Přesto hodotím za 3, jelikož vtip založený na sprostých slovech a postpubertální humor už jsou přeci jen pro mě mimo mísu.
PS: Jani, tenhle film si seženeme a budeš si ho pravidelně pouštět proto, aby jsi si pamatovala, že pes který hodně štěká, mnohem méně (pokud vůbec) kouše :)
Příjemný večer jsme zakončili s přáteli v hospůdce u piva a pak už směřovali do vytoužené postele k 11h spánku, což byla ta nejsladší tečka nejen za 20h směnou...