Vzpomínky na dovolenou III - Škrdlovicko

pátek 18. 7. 2008

Jelikož jsem včera večer usnul velice brzy, jako první, tak se také jako první probouzím.. je půl šesté ráno, čas jít do práce, ale nikam nemusím :) Přemlouvám se, abych ještě na chvilku usnul a daří se... budím se o hodinku později a jelikož uznávám, že je to stále poměrně brzy (tedy pro ostatní), tak si vezmu časopis ležící na stole a čtu si. V půl osmé to již nevydržím a jdu si zalézt do postele k Janče (spali jsme zvlášť, abych si opravdu odpočinul, po náročných 4 dnech) a tam ji popichuji :) Před osmou se mi tak podaří dostat ji z postele a jdeme na nákup.

Dovolenou si náležitě užívám a tak jen za snídani utratím skoro 200,- ale co, "kakajíčko", čerstvé, voňavé rohlíky, jaké se dělají jen tady na rozmezí Vysočiny a Moravy, pravé máslo, žádná Perla, pořádný kus sýra, něco sladkého, meloun na odpoledne.. úúú :)

Po snídani jedeme s Jančou na otočku do Žďáru, protože se rozhodla si ještě něco koupit a po našem návratu vyrážíme k vodě. Sluníčko, které konečně tento týden vylezlo a ráno mne tahalo z postele, se při příjezdu na pláž samozřejmě schovalo. Jak jinak..

Voda je studená jak psí čumák... brr... a chvíli mi trvá dodat si odvahy namočit si víc než nohy po kolena. Nakonec si zde zaplaveme asi čtvrt hodinku a když z vody vylezeme, hned se převlékáme a po pár fotech jedeme na pokoje, kde si hodinu rozehřívám prokřehlé tělo... Ale jet na dovolenou k Dářku a nevykoupat se, to bych nemohl :) Naštěstí se to obešlo bez jakýchkoli zdravotních následků.

Po kávě se vydáváme na procházku do nedalekého Karlova, kde je prodejna a výstava sklářských výrobků místní produkce. Občas zde bývají i výprodeje, kde koupíte věci za desetinové ceny proti původních.

Z Karlova se vracíme k Dářku, kde si dáváme oběd a po obědě ještě někteří z nás nášup :) Pak jdeme na šlapadla, která proti loňsku podražila na už (ne)solidních Kč 90,-/h. Ve chvíli, kdy vyjedem na vodu, tak začneme s Jančou oba potřebovat si odskočit, tak přejedem na druhou stranu rybníka, kde to provedeme, ale při odjezdu uvízneme a jelikož Janča má narozdíl odemne na nohou pantofle, leze do vody a odstrkává nás :)

Po návratu ze šlapadel se stavíme ještě na hrázi, posedíme ještě před hospůdkou, na které je instalována ona již několikrát vzpomínaná webová kamera a pomalu ale jistě si každý z nás přemýšlí o tom, že jsme zde nejméně zase na rok naposledy...

Do Škrdovic se s Jančou jako jediní vracíme pěšky a tak si cestou zajdeme na borůvky :), přičemž se přižene pořádný slejvák a na pokoj dorazíme jako vodníci :). Dáme si hned teplou sprchu, převlečeme se, posedíme a pokecáme s ostatními na společenské místnosti, pak se rozdělíme na ty, kteří si jdou číst, luštit apod. a ty, kteří jdou koukat na "Bony a klid" - jsem v druhé skupině :) Ten film mám rád, jako většinu těch komunistických :) Už tím, že jsou tam záběry z mladoboleslavské Škodovky je mi velice sympatický :)

Po filmu jdu s Jany bráchou Vojtou a jejím tátou na pivko..dvě, tři takže vzhledem k tomu, že jsem měl dvě již dole u vody a pak vínečko na pokoji, jsem mírně navátý a píšu Janě, ať si mně vyzvedne, že jdeme spolu na slíbenou večeři :). Janča nic nenamítala, takže k opilosti jsem měl ještě zřejmě dlouhý krok a pochutnali jsme si náramně, tentokráte v penzionu Vysočina, se zajímavou historií .

Večer již odjíždí zpět do Děčína Jany druhý bratr se svojí přítelkyní a tak si zabíráme jejich pokoj. Usínáme na rádoby manželských postelích vedle sebe kolem půl jedenácté..

Ačkoli se "k nám dolů - "domů"" na Moravu moc těším, nemohu se ubránit pocitu, že dovolená je v trapu a je mi z toho smutno .

Související článek: Přípravy na MOTOcestu a cesta samotná