George Orwell - Farma zvířat

 Jak jste na tom byli v dobách školní docházky s tzv. povinnou četbou? Pokud jako já, tak to opravdu valné nebylo. Problém bych viděl již ve výrazu "povinná četba"... Cokoli je povinné, má k tomu člověk - a zejména ten dospívající - již předem averzi. Prostým přejmenováním na "doporučené četba" by možná pár čtenářů přibylo. Možná také ne, ono co je doporučené, to se přeci nemusí... jak s přibývajícími léty zjišťuji, ke spoustě věcí musí člověk prostě dozrát, o čemž ve věku "-náct" nemůže být ani řeč. Farma zvířat je kniha, jejíž název mi z doby studií na střední škole zůstal v hlavě, avšak proto, že jsem ji pochopitelně nečetl, o obsahu jsem neměl již sebemenší potuchy. Náhodou se mi dostala nedávno do ruky a tak jsem se začetl...

Příběh, který začíná jako pohádka (bajka) osvobozením se zvířat z moci jejich majitele se záhy mění na politickou propagaci komunismu s barvitým líčením jeho krás, kdy všechno bude všech, všichni si jsou rovni, pracovat se bude méně, výhod z práce bude po odstranění vykořisťovatelů více apod. Kdo by nechtěl žít v takovém světě? Zvířata, která si vládnou sami sestaví dokonce v tomto duchu několik hesel, dle kterých se rozhodnou žít a bezpodmínenčně je dodržovat. Zdá se, že je nastolen blahobyt a všichni mohou pracovat radostněji. Prvních pár měsíců či let tomu tak oprvdu je. O pár stránek dál se však karta začíná zprvu nenápadně a opatrně obracet a dochází k dohadům dvou nejchytřejších. Rozpory v názorech vyvrcholí vyhnáním jednoho a jelikož měl několik stoupenců, je jeho jméno pro jistotu pošpiněno smyšlenkami, že se jednalo o škůdce, který jednal proti zájmům všech ostatních a veškeré dosavadní zásluhy jsou zpochybněny. Uchopení moci druhým z chytrých, z kterého se stává zbožňovaný vůdce, je tak na snadě. Vůdce je osvobozen od fyzické práce - příhodně je toto zvířete prasetem - jelikož musí pracovat velice intenzivně duševně, tzn. rozhodovat o tom co, kdo, kdy a jak bude dělat.  Obklopuje se postupně ochrankou v podobě jím vychovaných psů a sobě rovnými ve stylu hesla "všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější" - jelikož jsou inteligentnější a tudíž nadřazení a z vůdce se stává diktátor né nepodobný původnímu pánovi zvířat. Dochází ke zhoršování životních podmínek a k překrucování minulosti, což není nikterak těžké, jelikož v průběhu let zvířata umírají, na minulost zapomínají a díky permanentní propagandě o tom, jak jsou nyní svobodná a mají se o desítky a stovky procent lépe, neochotě se zamyslet a strachu se ozvat, radši uvěří nebo zapomenou... zapomenou všichni a na vždy a nebo dojde opět ke svržení MociPána, aby mohl být nastolen jiný, tentokráte snad lepší režim?

Oficielní komentář vydavatelství:

Z politické bajky a alegorie se brzy po vydání stal bestseller. Důvodů obrovského úspěchu knihy je hned několik: vedle nezpochybnitelných literárních kvalit a estetické působivosti to byla kritika stalinského režimu, ve své době velmi řídká. Navíc realitu tehdejšího Sovětského svazu představila způsobem veskrze komickým a důvěrně známým, takže banalita zla vyvstala v celé své hrozivosti. Alegorie Farmy zvířat je zřejmá na první pohled - na velice malém prostoru tu Orwell ve vynikající zkratce zachytil dějiny Sovětského svazu, a to od šíření leninské ideologie (vystavená lebka "prasečího Lenina" Majora jako parodie mauzolea), přes říjnovou revoluci až po střet Stalina s Trockým (Kuliš) a následné vyštvání Trockého.

 Knihu doporučuji každému, kdo věří v krásné ideály komunismu a "dětem", které chtějí pochopit co se před svržením komunistické nadvlády nejen v SSSR mimo jiné dělo...