Dva měsíce zpátky jsem byl se vším natolik v pohodě, že jsem měl čas a chuť číst. Vrátil jsem se tak ke koníčku dávno upozaděnému a znovu jsem objevil kouzlo knihy Kouzlo a moc přenést se v místě i čase. Díky tomu, že všude kolem mne bylo vše v pohodě (alespoň jsem si to myslel), nechal jsem se přenášet na místa ne zrovna veselá a "konzumoval" jsem jednu knihu za druhou...
Svědectví dospívajícího chlapce o letech v terezínském ghettu.
Tato kniha mi otevřela oči do té míry, že jsem pochopil, proč byl Terezín, místo, z kterého mi běhá mráz po zádech kdykoli se tam ocitnu, považován snad všemi přezivšími jiné "prosla/..., považován za "elitní" tábor. Přes hrůznost holokaustu by se na základě této knihy dalo říci, že pokud byl člověk mladý, zdráv, uměl německy a nebál se práce, zde se dalo navzdory žluté davidově hvězdě přežít...
Krutý osud Češky, která zažila osmnáct let ponižování v ruských gulazích.
Tento příběh mne zasáhl natolik, že jsem snad poprvé ve svém životě přečetl celou knihu během jediného dne. Příběh začíná na konci války, kdy se většina "vítězů" raduje, ale některým začíná pravé životní peklo. Mladá žena je násilně zavlečena se svými dětmi "zpět do vlasti", z čehož se záhy zblázní a její dcery musí dlouhá léta bojovat bezezbraní o své životy. Tragika příběhu vrcholí ve chvíli, kdy se již dávno dospělé ženy mohou vrátit zpět do Československa, ale zde o ně nikdo nestojí...
Dramatický příběh přátelství a lásky.
Přátelství a láska nezná hranice, nezná kilometry a překonává i různé zdi, které mocipání mezi lid staví od pradávna dle své z/vůle. Příběh začíná v roce 1968 a je dotažen až do "dnešních" dní. V knize je popsán místy tragikomický život mezi socialistickými zdmi v Československu, Německu a v Sovětském svazu. Jde příběh-y zprvu obyčejných lidí, kteří se nemohli svobodně rozhodovat a byli smýkáni "dobou" a zároveň mimo příběhy těchto postav obsahuje (snad) věrný popis politického pozadí jednotlivých událostí a je tak zajímavým zdrojem informací pro moji a mladší genraci, která již reálný komunismus nezažila, případně zažila pouze okrajově. Při čtení této knížky jsem se alespoň v myšlenkách musel (chtě-nechtě) tak trochu omluvit (tátovi) za tento článek...