Nejlepší stop je za svítání...

 Po knihách "Za písní severu" a "Překročit řeku Styx" jsem sáhl po knize stejnoformátové co do velikosti, obsahu stránek i písma a opět jsem byl nadšen!  Jan Jícha je člověk, který opravdu rád cestuje a jak název napovídá, nejraději ze všeho stopem. Dobrodruh každým coulem ;). 

(ilustrační foto)

Kniha si nehraje na průvodce po Evropě, ani na návod jak cestovat "zadarmo", ale barvitě líčí radosti i strasti související s tímto typem cestování a to navzdory tomu, že není protkána jednotnou nití příběhu. Po jejím přečtení si ale  můžete udělat sami vcelku reálný obrázek o tom, co jste nebo nejste ochotni zažít (riskovat že zažijete nebo nezažijete) na vlastní triko, s čím můžete tak trochu počítat a na co (přesněji řečeno "na koho!") se dá (většinou) spolehnout. Autor je mi do té míry sympatický, realistický a ironický,  že většinu jeho názorů mohu převzít minimálně při čtení knihy za své a to se to pak čte samo ;). Na druhou stranu před p. Jíchou smekám => zejména v kapitole "kde na to vzít" se cítím hodně zahanben a potupně se zařazuji do posledně jmenované skupiny lidí, v lepším případě mezi klasické "cestovkáře".

K cestování naplánovanému někým jiným téměř od A do Z se dostáváme v zápětí, kdy se nám autor svěřuje s tím jak se stal průvodcem pro nejmenovanou CK a jaké útrapy ho hned z počátku potkávaly ;). Opět se to dobře čte, ale v jeho kůži bych být nechtěl :)), viz. jedna z posledních kapitol "Průšvih v Lurdách aneb povídka s pravdivými prvky".

Kdo by se přeci jen cítil mnou skromně vyjmenovaným obsahem ochuzen a knihou nezaujat nechť ví, že kapitola "Srdcová místa" obsahuje téměř 20 tipů na místa, která (prý) stojí za to opravdu navštívit ;) 

"Správná cesta nemá konec, jen návrat ; tak se na cestách mějte a pamatujte na Navrátila, však to tu nemáme o nic horší"

Vydalo nakladatelství Olympia v roce 2005

Jiná recenze na tutéž knihu

Honza Jícha

Hodnotím za 1, jak jinak ;)