Po letech jsem nehledal rozkvetlou třešeň, po letech jsem byl na to sám, na ten "lásky" čas. Za celý den jsem slyšel tak tři slova. I kráva zabučí častěji... S ní tráví a i dnes strávila více času než se mnou... a kde je moje místo? Co je moje role? Doplněk ? Rekvizita ? Nadávající "dělník" bez nároku na odměnu ? Byt jsem dodělal, peníze jsme spotřebovali.. nemám nic a přestože oficielně jsem zadaný, jsem sám. Sám na všechno a osamělý k tomu. A jí je to jedno.. hlavně, že ona je spokojená... Nadávky, ironický smích, řev, smsky, vysvětlování, výčitky ba ani létající nábytek nepomohl. Dostala mne snad kam chtěla ? A zde moje úloha končí ? Ano, z čirého zoufalství se začínám stavět na zadní... Nemůžu, fakt už nemůžu... osobní život mám v troskách, zdraví pofidérní, profesní život škoda mluvit... utéct, utéct, pryč.... ale kam? Za kým? Neumím být sám a jsem tak zoufale opuštěný :´(