Davidhavel | Všem nedokonalým ženám

Čtyřicetiletá žena nechala udělat fotoalbum pro svého muže, aby mezi nimi znovu zažehla jiskru. Chtěla pro něj na fotkách vypadat dokonale. Když ovšem manžel album otevřel, ustrnul... A potom napsal fotografce opravdu dojemný dopis:

"Zdravím Vás, Viktorie,

píšu Vám, protože jsem nedávno dostal album s Vašimi fotografiemi mé ženy. Nechci, abyste si myslela, že jsem snad s Vaší prací nespokojen... Dalo mi to však jistou látku k přemýšlení, o niž bych se s vámi rád podělil.

Jsme se ženou už osmnáct let, máme dvě krásné děti. Během té doby jsme zažili mnohé vzlety a pády a myslím – ne, VÍM, že moje žena si tyhle fotky nechala u Vás udělat, aby znovu zažehla jiskru, jak se říká... Někdy tvrdí, že už ji nepokládám za přitažlivou a že by si ani nestěžovala, kdybych si našel někoho mladšího.

Když jsem to album otevřel, moje srdce zaúpělo. Ty fotky, jakkoli jsou velmi zdařilé a Vy jste nepochybně velmi talentovaná fotografka, to není moje žena. Odstranila jste každou chybičku... A i když jsem přesvědčen, že to ona Vás požádala, abyste je odstranila, musím konstatovat, že tím bylo také odstraněno všechno, co tvoří náš život. Když jste vyretušovala povolenou kůži, vyretušovala jste stopy po narození našich dětí. Vymazala jste vrásky a vymazala jste tím dvě desetiletí našeho smíchu i našich žalů. A když jste odstranila stopy celulitidy, odstranila jste tím její vášeň pro sladké a všechny ty dobroty, které jsme za ta léta spolu snědli.

Neříkám Vám to proto, abyste cítila vinu, dělala jste zkrátka svoji práci, chápu to. Vlastně Vám píšu, abych Vám poděkoval. Když jsem ty fotky uviděl, uvědomil jsem si, že manželce opravdu málo říkám, jak moc ji mám rád. Takovou, jaká je. Slyší to tak zřídka, že si nejspíš myslela, že bych si přál, aby vypadala přesně tak, jako na těch snímcích z photoshopu. Musím se chovat líp. Do konce svých dnů ji budu milovat v celé její nedokonalosti.
Děkuji za připomenutí.”